Dveře

Mému kamarádovi, truhláři Slávkovi Karbanovi .

Každé dveře mají jiný rub a líc

to truhláři cítí v sobě

údery plískanic .

Ale východ slunce

je jako na oltáři stín

pod dotekem tím

planá růže modrá

uzardělá ve váze

inkoustem noci,

jako v kalamáři.

Ale západ slunce

těmi dveřmi

jako zlatý plástev vchází

z křídel nočního motýla

a tím vzduchem jenom září.

A proto světlo věř mi

byla to motlitba

rukou a stromu,

když vrásky tváře

těch dveří světila ...

 

 

---