Socha

Opatrně se plížim podél zdi tvýho domu

Dům bez oken, slepej jako ty

Sou tu jen dveře bez kliky 

Zamčený na nekonečno západů 

Pod nohama mám vyprahlou letní trávu, nad hlavou vymetený nebe a slunce

Kolem mě se pálí vzduch 

Je to téměř neviditelnej zápas 

Poznáš to jen když se pozorně zahledíš

Najednou vidíš vlny měnící všechno, co se dřív zdálo stálý a neměnný 

Z toho pohledu se mi zatočí hlava 

Otočim se k domu 

Šedivej kvádr uprostřed mýho života 

Přitisknu se s roztaženejma rukama ke zdi 

Cejtim příjemnej chlad 

Mráz mi po chvíli začne pronikat do krve a srdce

Zpomaluje se mi dech 

Omítka pomalu obaluje kůži 

Nořim se do betonu 

Vdechuju ho

Cejtim, jak stejská z nosu až do plic 

Těžknu

Snažim se vztáhnout ruku dopředu

Nahmatat konec zdi

Vynořit se na druhý straně

Jenže ve tvym světě žádný vysvobození neexistuje 

Ztrácim sílu 

Šedivá masa hmoty mě obklopuje

Plní

Definuje

Zastavuje 

Ničí 

Z posledních sil otevírám pusu 

Snažim se něco říct

A ty

Tlačíš mi do krku kamenej roubík

V uších mi šumí sivej šepot

Už nejsem schopná ničeho 

.

Máš mě

---