tiché vzpomínky

věnováno někomu, kdo pro mě tolik znamenal.

skrze okna za deště hledím,

rozmazaně, nervně
do ticha
bojím, bojím se, strašně se bojím
určitý přítomnosti tvojí duše

a skrze prsty si tě měřím,
věřím
v něco nebeského
tak šíleně bláznivého, posedlého
tak snad to za to stálo,
trochu, jen málo

skrze dno sklenice, šklebím se na tebe, na nebe, jsem proti tobě
a ty proti mně, lehce
fádně
malicherně, a hlavně neustále

skrze lásku, hluboký city
ne, ne! ne tyhle priority
ale to přátelství,
to tě ničí
viď?
tak ještě chvíli sviť, než usnu,
beze snů, ponořím se, 
do tichej světů, lepších časů

skrze spánek, co nepřichází
a zubní nitě pro lidi,
kterejm na sobě záleží,
aspoň na chvíli, na první pohled,
než líp prohlídneš skrze ně
do nich
trosky,stejně jako ty

skrze všechny ty ranní cigarety,
co jsme nestihly
pospíchal, pospíchal jsi, strasne jsi pospíchal
za svýmy předsudky
a bez nich? jsi nic.
jako oni, od kterých ses přece tolik lišil
zhřešils

skrze tu špínu, v který se topíš
nadával, nadával jsi, strašně jsi nadával
na ni, na ně, na všechny
"ty zasraný hajzly!"
řval si
pro sebe, pro mě, do ticha, tak kam spěcháš?

skrze zaprášený vzpomínky
a pak beze slov; nebylo jich třeba,
žádnej proslov
zmizel jsi, do prazdna, trapný rána

skrze nápisy na zdi,
prázdný fráze, co mi zbyly
je to smutný, tak strašně vtipný
jsi tak strašně cynickej
komickej
a o co se snažíš? a já?

skrze všechny ty slova, co jsem ti řekla,
piva, flašky, a další cigára
společný moudra

skrze všechno to, na co se dívám
mám pocit, fakt divnej pocit,
jako tenkrát
v noci
někde hluboko schovanej,
v mý duši, jsem z toho v křeči

skrze všechno to, na co všechno sis hrál
tak přirozeně, bez studu
a pro tebe? bez následků
smutku

skrze to, co tvrdí jiní
lži
všechno byly lži
jaky to je někomu zase věřit?

skrze oblohu, proložený matrace
satelity
zápisy v deníku a blonďatý prameny
po dešti, jsem v otevřený kleci

a skrze všechno to, cos řekl
mně
udělal, vypil, vysral..
jseš děvka, stejně jako já,
prázdná, nicotná
schránka na dopisy, ktery lidi roztrhávaj

skrze sluneční svit přes mý vlasy
půlnoční cigarety, studený nohy
pod různými peřinami
dunami, vlnami
jinde

skrze to, cos mi neřekl
nikdy
a řekneš? ne. musíš v tom mít zmatek
jsi spratek, nic víc
ledová tříšt bez ledu, opera beze zpěvu

skrze koupání se v dešti,
nedořešený frašky, típlý cigarety
topíš se ce sračkách, hnisu
bolesti

skrze to štěstí, který teď asi cejtíš
zvracíš
ze mě, ze sebe, ze světa do kterýho patříš
nezměnil jsi nic, než kousek mě, 
ale špatně, zmrde
ztrať se

---