Výtahem

Nastoupila do výtahu. Je to pro ni obycejna cesta, kterou denne absolvuje několikrát. Rano dolu, protože ji cekaji denní povinnosti, odpoledne nahoru - zase do bytu, vyvenčit psa, koupit potraviny, vecer se sejit s prateli. Cesta vytahem pro ni neni nicim vyjimecnym, presto tohle rano, kdy sjizdela do prizemi, mela divny pocit, ze se stane něco nepříjemného.

Zmackla tlacitko s popiskem P, automaticke dveře se zvrely a vytah se pomalu rozjel. Slysela huceni, kdy lana spousteji krabici pomalu dolu a najednou si uvedomila, kde je  zavrena! Stoji na tenke podlaze, v male, vratke krabicce, sama – bez pomoci. Zapomnela si sluchátka, takze musí naslouchat desivym zvukum cesty dolu, zrovna dneska!

Sjizdela, otocena celem ke dverima a cekala. Huceni, vrzani  a ozvena ji privadely k silenstvi, byly to desuplne zvuky, které by nemusela poslouchat, kdyby si nezapomněla…

 Stala v krabici 1 x 2 metry a lana ji pomalu spouštěla dolu. V tom uslyšela skrabani na strese. CO TO SAKRA JE? Co normálního se dostane do tunelu od vytahu, sedne si vrchni poklop a škrabe na strechu? NĚCO CO MA DRAPY! Nepodivala se nahoru, protože byla paralizovana strachem. Byla si jista, ze na strese vytahu někdo, nebo NĚCO je. Nesnazilo se to dostat dovnitř, doufala. CO to je? Co to po ni chce a proc  a hlavne JAK se to tam dostalo? Bylo to něco těžkého, protože vytah sjizdel tezkopadneji, nez jindy, nebo si to aspoň myslela, protože tentokrát nebyla rozptylena muzikou.

Co když lana povoli a vytah spadne? Vzdyt sjizdi z 8. patra. Zabil by ji pad? Rychle premysli, co se v takových situacích dela, jak by se mohla zachranit. Mela by před dopadem vyskočit? Zachranilo by ji to i pri padu z takove vysky? Nejspis ne... Hlavou ji běžela vtirava predstava smrti a toho sileneho monstra na strese vytahu. Predstavovala si, jak asi muze vypadat – urcite je tmave zelene barvy, s velkyma, kulatyma očima, slizkou kuzi, na hlave ma něco podobne lidskemu obliceji, ale telo ma spis zvireci, nohy jsou  stejne dlouhe jako koncetiny, kterym muzeme rikat ruce a ma desive obrovske drapy. Konecne se odvazila podivat se nad sebe. Bylo tam male ventilacni okynko a ona zahlidla stin, opravdu tam neco je! Nebo to jsou jenom lana a ona zacina silet? Uz nevi, co si ma myslet a najednou rozumi lidem, kterym ze strachu preskoci kolecko v hlave.

 Proc ta cesta trva tak dlouho? Teprve 4. patro, kdy uz to skonci? Zachranila by se, kdyby se vytah utrhnul ve čtvrtém patre?

Jede sama v tmavem tunelu, v krabici, která se nebezpecne kymácí a uvedomuje si svou nesnesitelnout krehkost byti. Nejspis by se uz při dopadu nezabila, ale většina jejich kosti by se polamala na několik kousku. Byla by to silena bolest, nez by ji premistili z vytahu do sanitky a dali utisujici leky, nez by ji vůbec někdo NASEL! To radeji SMRT! A proc se to monstrum nad ni prestalo hýbat? Jakto, ze uz neslysi jeho skrabani a prevalovani se? Něco chysta, je snad schopne normalne uvazovat? Snad se nechce dobývat dovnitř k ni? Jak by se ubránila? Peprovym srejem, který si pro kazde pripady nosi v kabelce. Ale vytah není tak velky, sprej by zasahl i jeji oci, navíc jsou oba zavreni v tak malem prostoru bez moznosti uniku a při souboji nebo vetsich otresech se vytah zastavi a tahle minutova cesta se muze zmenit na hodiny boje o život.

Druhé patro, ted uz je snad v bezpeci. Uz aby byla venku. Jakto, ze si nikdy tenhle klaustrofobicky pocit neuvedomovala? Jezdi vytahem denne, cely život, a az ve svých 17-ti si uvedomi, co všechno se ji ve vytahu muze stat, zvlaste s těmihle hloupymi automatickými dvermi, které nejdou prostym zatahnutim otevrit. Vetsi bezpečnost? NESMYSL!

Vytah se konecne zastavil a dveře se oteviraji. Uz jen posledních par vterin ji deli od svobody a zase toho pocitu bezpeci. Vystupuje z vytahu, ziva a zdrava - vstric dalsimu, snad uspesnemu dni. Skoda jen tech sluchátek na nocnim stolu.