Ranni rutina

Je mi zima, jsem prazdny, obklopeny temnotou. Uz dlouhe hodiny jsem nevidel zivacka, presto, ze jsem mezi kamarady. Stojim tady a cekam na záchranu, na vysvobozeni, které prichazi každý den v priblizne stejnou dobu. Vim, ze to bude nekdy brzo, skvirkou vidim, ze uz je venku svetlo, tak trpelive cekam, nemuzu se dočkat.

Konecne se otevrely dveře a on me objemul, ma teple ruce, tak jako kazde rano a svezi dech, protože si zrovna vycistil zuby. Jsem trpelivy, vim, ze po obejmuti prijde krasny pocit horka, který me naplni. Jeho ruce me stisknou pevne a ja budu moci byt soucati ranni konverzace, která v sobe cita mnoho smichu a zajímavých novinek z předchozích dni. Jeho rty se me dotykaji nejdriv velmi opatrne, protože oba vime, ze mu muzu ublížit, ale později, az si na sebe zase zvykneme, az si trosku odpocinu a moje teplota klesne, ze me bude dotykat casteji, vim to! Miluju rana!

Porad me objima, presto, ze jsem zase chladny, uz nejsem tak rad, uz nejsem plny ranosti tak jako předtím, ted jsem spinavy, studeny a prazdny! Chci zpet do policky, musim si odpočinout, načerpat sily, ale předtím bych ale poprosil o sprchu, osuseni a prosim, nechte me byt! Jsem prece jen hrnek na kavu, zadny super-hrdina!