Když nastane situace, že je někdo z blízkých je ve štrapáci

Když mám takový normální den,

kdy necítím se pomaten,

to věru já užívám si života,

jak ve mně proudí, klokotá.

 

To ráno vstanu akorát,

a akorát jdu večer spát,

pracuju pilně a neomylně,

krev proudí ve mně středně silně.

 

Pokaždé, když situace si to žádá,

a třeba je konat a nutný je čin,

já neukážu bratru záda,

a každou příležitost uchopím.

 

Nevím, co bude, ať v dobrém, či zlém,

budu-li obdarován, či polapen,

nevím, zda dozvím se odkud a kam,

tak se mi nediv, že se na to ptám.

 

Nevím, kdo koho zfúzuje,

kdo s kým a kde schůzuje,

Nevím, zda váhy či štír nebo rak

budou mé sny převracet v opak.

 

Když ale den já normální mám,

a vím co znám a znám co mám,

i když snad nelze říct, že vše ovládám,

věřím, že konec dobrý nám bude dán.

 

---