Úplně nesmyslná lavička

Úplně nesmyslná lavička

popsaná nečitelnými kódy milostných vzkazů

mezi činžáky na Praze 10.

Ne, víc vám už neprozradím.

Je úplně volná a dokonce má vedle sebe

i rodnou sestru lavičku,

na kterou ale padá o něco méně stínu

ze sakury rozkvetlé letos už v březnu,

a ze skupinky mladých modřínů.

Kolem na zemi plno nedopalků

mezi květy pampelišek a modrých bouřek,

větvičkami okolostojících bříz, švestek, hrušní a dubů,

je až zázrak, kolik se na tak malý plácek v sídlišti vejde stromů.

Nikdo na ní nesedí, je tu vcelku klid,

protože když někdo projde,

pak nejspíš proto, že spěchá k autu.

Z blízkého okolí sem doléhá jen hluk

neprosperujících restauračních zařízení

nebo křik zaměstnanců nízkonákladových firem.

Cesta kolem lavičky je zarostlá plevelem,

neudržovaná, plná prachu a různého smetí.

Úplně nesmyslná lavička,

co dala mi spočinout mezi dvěma holuby,

kteří vůbec nemluví,

jsou naprosto v klidu a ani trochu mi nedávají najevo,

že by jim vadilo,

že tady sedím.

 

 

 

 

 

---