Teď je ta chvíle

Bez peněz na útratu,
Bez látky na záplatu
Bez chtíče na hříchy mládí
Zcela zdeptán zradou hadí:

Chápeš už o čem to je,
Když tvrdě chutná realita,
Přesně v týhle výhni a vstoje
nesmíš hodit prak do žita.

Poněvadž teď začne to, teď přijde,
co v tobě skrytě dřímalo, ven vyjde,
Jestli jsi jenom chlapík veselý –
popravdě řečeno: to lidi ocení,

...anebo taky kus chlapa z oceli,
 aby se o něj i jiní opřeli.
Když přijde chvíle krutá a zrádná,
když těžko poznat, kde pravda je řádná,

Tam stát třeba je: na svém místě,
aby ostatní věděli úplně jistě,
že není o tom pochyba žádná,
že i na špínu lze dívat se čistě,

 

že přítel pomůže hned, ne „někdy příště“
a že pravda vždy plná je, nikoli prázdná,
když od bláta čistí se, nikoho nešpiní,
za svoji rodinu nikdy se nestydí.
Zadarmo láska každého pohostí,
prostá všech ambicí, jak dobrák od kosti,
když musí bojovat proti zlu, krutosti,  
Láska vždy vítězí jen vlídnou milostí.

Děravý groš jen v kapse své máš,?
Za co jej utratíš? Komu ho dáš?
Dávno už děravou kapsou´s jej vytratil,
poctivý nálezce snad už jej utratil.

Teď je ta chvíle, noc plná zázraků,
chudí se radují, nebe je bez mraků,
z nemocných zdraví jsou a mrtví vstávají,
dnes všichni jedním směrem se dívají.