Jak to všechno začalo

Tak nehleď pořád do blba, ozval se hlas ženy s vlasy havrana a mastným copem.

Jen přemýšlím, odvětil Hugh Hug. Co to je přemýšlet, odvětila. Nikdo o ničem takovém nikdy neslyšel. Jen se pořád ulejváš od práce.

To je pravda bratře, přidal se Jasný sokol. Když člověk přemýšlí, tak to je jako když vidí na stezce jezevce a ihned ho kopím zabije. Tak to je, ty nic neděláš, jen čumíš.

Hugh hugh se zakabonil.

Nebyl moc oblíbený. Jakoby se k ničemu nehodil, pořád něco nosil v hlavě a byl zamyšlený. Naopak jeho bratr Jasný sokol byl v kmenu velmi úspěšný a uznávaný lovec.

Půjdu na lov, řekl Jasný sokol. Máti pokynula pěstí směrem Hugh hugovi a tak Hugh Hug musel s bratrem, aby mu nosil oštěpy.

Už nějakou chvíli chodili tiše lesem, když se s hlukem rozevřelo křoví a hlomozně se odtud vyvalil mamut. Uskočili stranou jen tak tak a dívali se za ním, jak se valí vpřed. Nic ho nezastaví, prohodil Sokol. Hugh Hugh ale stál celý zamyšlený a díval se za vzdalujícím se mamutem. Bratr to poznal a řekl: Každý přece ví, že mamuta nejde ulovit… A pro jistotu ho rýpnul pěstí mezi lopatky - aby se trochu vzpamatoval.

Jenže jednou zrána Sokol zjistil, že chybí jeho šest oštěpů. Vyvedlo ho to úplně z míry a létal celé dopoledne sem a tam, aby zjistil, kde jsou.

Nakonec to zjistil, kde jsou. Našel Hugh Huga, jak hloubí v lese velikou jámu. Do ní pak nastražil oštěpy a nakonec vše přikrýval větvemi a listím. Sokol na to hleděl a nevěděl co říct. Jáma byla na Hugh Huga docela pěkně velká - úctyhodné množství práce. Hm. Hm. Chodil a díval se. Trochu chápal, co tím asi Hugh Hug myslí.

Myslíš, že to půjde - dát mamuta do této díry???

Hm... Hm... Hlava mu to nějak nebrala. Tak alespoň uštědřil Hugh Hugovi pohlavek. Za ty oštěpy!!!, řekl.

Hugh Hugh byl velice zaujatý svým dílem, říká: Víš co, Sokole? Uděláme velký oheň, požár a také si vezmeme pochodně, jestli bychom sem nezahnali nějaké větší zvíře. Třeba se to podaří!

A taky že jo. Druhý den vyrazili, s nimi také jejich matka Černá Medvědice a sestra Lasice. Ty zapalovaly oheň v seschlém okolním porostu a Hugh Hug s bratrem vzali velké zapálené větve a s křikem se snažili nadehnat nějaké zvíře do pasti.

V tom se u soutěsky vyvalil velký chlupatý mamut. Se řevem se valil směrem k ženám, co stálo v cestě drtil jako plevel. Jde jak je ta jáma křikla Lasice a snažila se mu jít z cesty. Mamut už ale na Lasici nedosáhnul. Jáma se pod ním otevřela a vzala si ho k sobě.

Skončil špatně, protože se bál ohně, komentoval situaci Hugh Hug, když pozoroval mamuta přes okraj jámy.

Mamut stále zlostně řval a tak bili do mamuta vším možným. Také velkými kameny a větvemi. Nikdo z nich nevěděl, jak mamuta správně zabít. Z pasti se už vyvléci nemohl. Byl to tenkrát velmi dlouhý večer...

Uf, říkali radostně a dívali se na tu horu masa.

Udělali velký oslavný oheň - na počest Hugh Huga, bojovníka, jenž dokázal zabít zvíře rozumem. A tak opékali a udili maso, až jim tekl tuk po lících a všichni byli velmi šťastní. A také večer hráli a zpívali a vesele se bavili.

Přisedl si k němu náčelník a ptá se: říká se, že jsi objevil něco nového, říká se tomu rozum a přemýšlení, je to pravda?

Hugh Hug řekl: Vidíš náčelníku, že jsem se stal díky přemýšlení největším lovcem ze všech?

Ano to je pravda, odvětil náčelník, i když by to do tebe nejspíš nikdo neřekl, že si největší lovec ze všech. Ano jistě to tak je, opakoval ještě znovu zamyšleně náčelník a pokyvoval hlavou.

Bratr Jasný Sokol se přidal k hovoru, jestli prý ví, čím člověk vlastně přemýšlí. Hugh Hug na to odpověděl, že se domnívá, že to je někde v hlavě, protože mu do ní jde světlo očima a tak že může poznat co se na světě děje. Jasný sokol se na to trochu zakabonil a mávnul rukou, neboť se ve skutečnosti domníval, že má rozum na jiném místě.

Náčelník zamyšleně a souhlasně přitakával a spokojeně bafal dlouhou dýmku. Viděl jsem dnes spoustu nových a zajímavých věcí, říkal a byl vzrušený z toho, co toto všechno může znamenat.

 

Hugh huga už od teď brali druzí vážně. Všichni měli od něj velké množství jídla. Nikdo nikdy nepamatoval takovéto hody. Hugh Hug již nebyl tolik peskován a když se mu chtělo přemýšlet, nikdo mu to nevyčítal.

Zanedlouho na to stanul Hugh Hug před náčelníkem a řekl: Je období, kdy potáhnou divoké koně - mohli bychom jich hodně ulovit!

Opravdu? Podivil se náčelník, povídej mi o tom.

Hugh Hug mu přibližně nastínil, co vymyslel tou svou kulatou věcí na krku.

Náčelník to nebral na lehkou váhu a vyzval lovce z kmene, aby dělali všechno, co jim Hugh Hug řekne.

když začaly táhnout koně, vzali bojovníci hořící větve do svých silných paží. Ženy jim také pomáhaly - zapalovaly seschlou trávu v okolí. Všichni běželi jako do útoku a křičeli. Snažili se hnát stádo roklinou.

Náčelník stál nahoře na kopci a všechno s úžasem pozoroval.

Proud koní směřoval k převisu. Koně padaly jeden po druhém dolů přímo na velké bílé balvany, ty se barvily karmínovou krví a koně stále hrozně křičely.

Jak velké množství kořisti zůstalo ležet pod srázem! To nejspíš ještě nikdy nikdo neviděl!

A večer se znovu rozezněla velká oslava. Ženy se scházely k velkému ohni s řetízky na rukou. Bubny zněly a muži se slavnostně usmívali, v rukou měli nazdobené oštěpy a předváděli navzájem svou sílu. Vedle Hugh Huga si přišla přisednout Jasná Jitřenka - dcera náčelníka. Měla pěknou kulatou tvář a na hlavě čelenku s kaménky.

Náčelník se pak zvednul od jídla a pokynul všem, aby ztichli.

Promluvil:

• Na Hugh Huga bude vzpomínat celý náš kmen na věky!

• Vymyslel totiž, že se dá myslet!

• A to je lepší než oštěp, nůž, uzená kýta, nebo žena!

• Ode dneška mu budeme říkat: Dr. Hugh Hug, což znamená: Dává rozum Hugh Hug!

• A my si začneme říkat: lidé myslící a každý kdo bude chtít, tak může přemýšlet.

Pak ještě řekl: Bude mít za ženu mou dceru Jasnou jitřenku, ale také Mlsnou Veveřici. A bude nám říkat, co máme dělat, když na to nebudeme moci přijít sami.

Sednul si a všichni společně zpívali a mastili si břicha celou tuto krásnou, hvězdnatou noc.

 

---