Odevzdávání

Já tě miluji.

Vůbec mi nevadí,

že můj dech cítíš jako číši vína.

Bohu vzdávám dík,

i když stokrát dostali jsme mat

a pláču, když den si kabát noci rozepíná.

Tvůj dech voní jako popelník,

říkala jsem ti mnohokrát.

 

Já tě miluji.

Čelím vodopádu slov,

obtáčí mě pavučiná tvé fantazie,

kulhám v botách reality,

zatraceně nudný Kozoroh

a semeno bezúčelnosti jen tiše hnije.

 

Já tě miluji.

 Hledám všechna tvá jména v časoprostoru,

chrlím otázky, slýchám odpovědi,

kráčím dolů, zároveň i nahoru,

jen smrt donutí mě ke zpovědi.

 

Dobře se mi leží s tebou,

jen občas tlačí konvencí kameny.

Všechna krev do hlavy mi stekla

a nohy mě trochu zebou,

však myslím na to, jak olíznou je plameny,

které možná budou z pekla.

 

A tak tě miluji

neboť v tvých očích čítám,

že tam kde zeje černá díra,

postavíme most z urputného počínání,

ale taky z víry,

jež brány věčnosti nám otevírá

a marnost smyjeme si z dlaní.

 

---