Výlev

Ve stínu slunečních žihadel

za zvuků šplouchání solí

básní si vázaných skladatel

stežuje, že srdce bolí

 

,,Veškeré hrdosti pozbyl jsem

nezbývá než-li se kát

a za mým posledním dopisem

čeká mě nejspíše kat."

 

 

Nechť se smyjou prstů tváře

z mysli, srdce sedmilháře

 

Píši si dnes do diáře

že jsem plakal do polštáře

a že "blb" mám vryto do kůže

snad kořalka pomůže

neboť, já vůl, bohužel

skáči z bláta do louže

 

 

Proč mě noční stesk

opíjí už k jitru?

Proč mě luny lesk

tolik zmírá v nitru?

Dal bych přeci zítru

všecičko, vše co mám

jen abych nebyl sám

 

Kajícníku!

Malotratný lháři

až se slunce spáří

se srdce trpkým bolem

a vytvoří tak dýku

Až uvidíš nebe rudé

ty budeš kdo volem

nazývat se bude

 

 

 

Plač a styď se Juliene

že zas ztrácíš důvěru

a zhyň, ať si nevzpomene

na tvou lehkou nevěru

 

Kaj se a pros Ďábla o smír

neboť peklu propadneš

I on tebe nyní prosí

abys zemřel ještě dnes

 

Pojdi zrádče, zemři lháři

zapomeň už na Výlev

potom ve tvém kalamáři

zbude pouze tvoje krev

 

Upleť kolem smyčky uzel

vis, hlupáku, houpej se

Nejprve však děkuj múze

že ti dala srdce své

 

Kterým kvůli tobě projel

nůž ten chladný jako led

Věz, když raníš, co je tvoje

budeš raněn jakbysmet

 

Nemáš nárok na výmluvy

hltej trpce svojich vin

Hltej jedu, který mluví

jazykem zlým tvrdých vín

 

Nezasloužíš odpuštění

nezasloužíš ničeho

Možná smrti, umučení

Jdi vstříc trestu, přijmi ho

 

Opusť rety políbené

Zoufej, zoufej, Juliene

---