Průvan

Jako když v hrudním koši padá listí
cítíš už v srpnu
rozpažený podzim

Tak ruce do kapes
ať se netřesou
a zavřít oči
aby nepoznali
že utíkáš domů
v minutovém smutku
a necháváš dveře otevřené
tichu zakopaném v sadě
průvanu z tvojí domoviny

A chybí ti chybí rozviklaný stůl
a pokoj který byl jen napůl tvůj
a rozmazané oči maloměsta
a mlhovina staré pálenky
(co vejde se právě jen do sklenky)