První odstín šedi

V obědové pauze
ohmatávám škrábance času

Mám pevnou víru

I když občas vidím dvojitě jednolité předměty
nepřestávám věřit
v ostré tvary kroků do prázdna
Bezostyšně

Pletu ze starých nití lano
pro provazochodce
Zpívá mi k tomu
líná balerína s vyvrtnutým kotníkem
jak vzorný soudce:

„Ironie osudu
dáš víno do sudu
a ráno směje se ti Voda.
O opačné zázraky nikdo nestojí“

Mám pevnou víru
Jako ptáček v kleci
(s prasklinou v srdci)
který ví
že z touhy ho jednou vypustí