Nezavírej oči před... II.

   Procházím městem, 

   boty nasakují vodu

   z každé kalužiny, 

   s hlavou skloněnou, 

   prší slova ...

   o vlastní neschopnosti,

   o nesmyslu života.  

   Skrz prsty koukám 

   na ty, co se smějí, 

   závidím, když vidím, 

   že jim chutná jíst.

   Smutek bez příčiny, 

   ráno vstát mě nebaví, 

   už několik let

   vyčistit zuby

   a jít vpřed

   když v každém kroku

   střep ..

   a osamění,

   prodírám se davy lidí, 

   copak oni nevidí

   že mě bolí svět?