Verše psané rukou

Verše psané rukou

bijí se smutkem bez pohnutek,

jak dlouhé lásky skutek

přijatý bez námitek

bezhlučně tekou.

Plynou jak proud,

co rychle stéká,

v moře se svižně mění řeka,

co lidem z těla balast svléká,

ať mohou plout.

Tobě je rukou píši,

v nebeské pravdě vytesané,

s pocitem vroucím něžně psané,

a za rozbřesku zažehnané,

ztrácí se v hluboké výši.

Já stále píši,

tuží ve svém rukopisu,

jak milenka Ti do dopisů

čaruji do řádových vlysů

básnických říší.

Za branou světa v pravdě tlukou.

Tam duše má je nahá,

Tvá mysl sotva sahá,

v snu touha ženy vlahá

píše verše rukou.