Lepkavé září

já neumím Ti říct - 

co umí voda, 
která skrápí rozžhavené uhlí

dýchá se lépe ve voňavé páře

a neumím Ti říct,
kam kráčí rána
v podkolenkách bílých 

já ve zdech refektáře 
 
postím se s nimi
i snídám 
- jako mnich

jdou tam,
až kde se mohou ztratit
a plynou jako záříjový den

(sladce zlatý, 
jak plná lžíce medu)

i tam, kde cinkot tramvají pak vytrhne Tě ze snu

tam jdeme spolu
v lepkavém světle
malých
skromných
her