dopis pro miláčka

Ahoj miláčku,

Jsem na  chatě a jelikož prší a sněží a fouká velký vítr, tak se nedá nic dělat a já ti píšu psaní.

Je to skoro úvod jak od Landy. Je tak hnusně, že i Ben zapadl do chaty a na chvíli dal pokoj. S tím tancováním. Já rád tancuji, ale dost už jsme toho zapomněl, navíc máš úplně jiné kroky a v vašem prostředí a při tancování s tebou se prostě necítím dobře. Nevím je možné, že kdybychom to zkusili tady v Plzni, tak by to možná bylo lepší. A teď to prosím v žádném případě neber jako narážku na to, že už jsi dlouho nebyla v Plzni. Jsem zachumlaný do tvé šály a čepice u mě se krčí Ben. Sedíme venku, abych mohl přijímat zprávy. Teď vypadl signál úplně. Brácha je na té soutěži u Müllera. Promiň, že stále usínám, ale poslední dobou jsem stále unaven a už teď bych opět spal a myslím si, že nemám žádnou sílu. Ale jak říká Moucha. Člověk vydrží třikrát víc něž si myslí a pětkrát víc než si myslí jeho maminka. V těch rukavicích se dost blbě píše. Přemýšlím, co ti připojím k tomuto dopisu jako nějakou přílohu. Zkusím nějaký obrázek. Doufám, že se k tomu vyjádříš více než naposled a mohla by jsi i odepsat. Je strašný, že píšu dopis někomu komu denně píšu zprávy a obden telefonuji. Je mi zima. Notebook trochu hřeje, ale zdá se mi, že čím déle tím méně. Navíc mi nefunguje touchpad když mám rukavice. Doufám, že už pojedeme. Mamina se naobědvá a možná už pojedeme. Kéž by. Vzpomněl jsem si na základku, to byla přací věta.Už plácám blbosti. Původně jsem si myslet, že bych ti to napsal ručně, ale to už bych úplně umrznul. Tak budeš mít opět napsaný jen od debila na počítači. Mám divnou náladu. Nevím, co ti mám psát, tak píšu úplné blbosti. Měl jsem na začátek napsat, abys to četla po částech maximálně dva řádky denně. Napíšu ti to na obálku. Vypnul jsem telefon, už půl hodiny nemá signál. Za chvíli možná pojedeme.

A pak za babičkou. Nechce se mi tam. Babička se po nás stále ptá, ale když tam přijdu, tak se stejně baví jen s maminou a o mě skoro neví a navíc se mě stále ptá jak bylo včera na fotbale, i když jí stále tvrdíme, že včera fotbal nebyl a že já tam nechodím a ona říká, že mě tak viděla z okna, přičemž ona vidí z okna na park a na střed města. Těším se až se zase někdy pojedeme. Doufám, že to bude brzy. Ale rád bych s tebou někam jel o prázdninách až bude teplo a hezky atd. Mamina zrovna začala mluvit o Akelovi a nelíbí se mi, co říká a jak to říká. Těším se do auta až si zatopím a bude mi horko. Zase už je skoro půlka víkendu pryč a já opět nic neudělal.

Den druhý.

Víkendy s rodinou nejsou mým snem. Asi půjdu na chvíli do práce. V tomto dopisu je obsaženo asi milión chyb. Dnes má přijít na návštěvu Ríšova mamina. Úžasné. Ještě tak by mohl přijít Ríša s Petrou a půjdu si jí rovnou hodit. Právě přišla. Ben se může zbláznit radostí. Jdu jí přivítat jsem hned zpět. Hmm, tak nic moc. Opět přemýšlím, kdy tě uvidím. Asi bych neměl, co? Tak nepůjdu do práce. Našel jsem si práci doma. Budu zpracovávat tabulku registrací pro ústředí. Zase se mi neozýváš. Jdu se podívat na Pána prstenů. Nedodíval jsem se. Tedˇuž je skoro jedenáct večer a mě zrovna napadlo jestli mi pošleš dopis nebo alespoň pohled z hor. Uvidíme. Když ne, tak na to buď zapomenu a nebo mě to strašně naštve. Každý den sem připíšu něco a pak ti to pošlu, abys až přijedeš domů měla, co číst. Nebo to také nepošlu, protože až si to ve středu večer přečtu, tak budu muset konstatovat, že jsou to absolutní ptákoviny a že ti to nemůžu poslat, protože by ti to jen mohlo ublížit. Ještě stále jsi nepochopila, že je pro mě důležité, abych věděl, že přijedeš tehdy a tehdy, i když ti dva dny před tím něco vleze. Ale prostě to potřebuji vědět. Doufat, že náhodou budeš mít zuby v poho, ségra bude zdravá, rodiče budou v poho, ve škole ti to půjde, tak jak chceš a budeme mít oba čas. A teď to neber tak, že narážím na to, že nejezdíš. Přišla mi zpráva od tebe. Zase jsi mě nepochopila. To je jedno, časem na to možná přijdeš. Tohle fakt budu muset někam zahodit, zničit, jinak se se mnou rozejdeš. Je v tom strašně chyb. Už ani nevím proč ti to píšu. No, ale kdybych ti to dal, tak bych trhnul svůj osobní rekord v délce dopisu. Poslouchám výběr písniček, teď zrovna běží U2 – With or without you. Skoro stylový. Pustím si něco jiného nebo začnu brečet. Právě přišel brácha a přišel mi říci, že vyhrála Kanada. Strašně mě to zajímalo. Jo jo, úplně moc. Zase už neodpovídáš. Máš hodně práce, balíš si na hory. Nebudu tě rušit. Chtěl bych umět něco, co nikdo neumí, být něčím vyjímečný. Ráno zase do práce. Občas mám pocit, že si myslíš, že se mi na vysokou nechce. V tom každopádně nemáš pravdu, já nechci pracovat, chtěl bych být znova ve škole. Rodinka ulehá. Hmm stále žádná odpověď, jdu si lehnout.

Den třetí.

Tvá zpráva o tom, že když jsem v Praze pracovně, že ti vadí, že s tebou strávím jen tři hodiny mě docela dostala. Bohužel, když přijedu v 9 hodin ve dvě odpoledne končíš a v pět ti začíná angličtina, tak s tebou nemám moc velkou možnost strávit více než tři hodiny. Mám pocit, že už to asi nemá cenu. Nejezdi na tu chatu spolu nepojedeme, přijedu já, abych s tebou strávil déle než tři hodiny.

Den čtvrtý.

Asi to už vážně nemá cenu. Asi by jsme si měli dát na chvíli pauzu. Tak na čtvrt roku.