Stmívání času

Stmívání času

 

Snad nevíme, snad jsme zaslepení,

Kráčíme do hlubin bezejmenní.

Hluší křičíme a jdeme nazí,

Svých nadějí stali jsme se vrazi...

 

Jsme jako dávní mořští ptáci

Co ze souše zpět do vody se vrací

Aniž by kdy tušili a měli ponětí

Že za chvíli z nich budou mrtvé oběti

 

Srdce nám znějí jak buben, který je bez blány

Z očí jde dým a duše jsou z nás vyhnány

Věčné rozkoše se zachtělo, jímá nás sebeklam

Z podmořských výšin padáme, vstříc mrazivým krám

 

Stále zběsileji se řítíme, máme více ran

Bludy v nás se podobají směšným mátohám

Čas se tomu chechtá, vždyť nemá žádné ctnosti

Snad shledáme se jednou, tam… ve věčnosti…

 

Naděje je mrtvá, ta lhářka prokletá

Prý umírá poslední…již nebude má odveta

Slunce mne mrazí a drží se Tvých vlasů

Již vše strnulo… Je stmívání času…

 

 

8. 10. 2012

---