Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak to vidí můj křeček - ukázka
Autor
verunka666fun
Zdravím všechny co čtou tuto knížku, tato knížka bude o křečkovi jménem Žofinka,.
Ten křeček vám bude vyprávět příběh o celém jeho životě , tato kniha je vhodná nejen pro děti ale i pro lidi, kteří mají rádi zířata a zajímají se o svět zvířat.
TAK A JDEME NA TO!!
JAK TO VIDÍ MŮJ KŘEČEK
KAPITOLA 1.
Jednoho dne mě jeden pán přivezl do zverimexu, ale já jsem se moc bála, protože jsem byla uzavřená v jedné moc malinké krabičce. Tak jsem s té krabičky nenápadně vyskočila a dala se do běhu, a najednou mě viděla jedna paní která v tom zverimexu byla a dala se za mnou ale já jsem se jenom tak nedala a utíkala jsem ještě rychleji ale paní se ohla čapla mě a dala mě ( na štěstí) do velké krabice dala mi tam i vodu , jenomže jak jsem byla zvyklá od maminky tak jsem nevěděla co jsou vodou mám dělat, myslela jsem si že do ní mám vlézt a umýt se, tak jsem tam vlezla ale okamžitě jsem vylezla protože mi byla hrozná zima a ta voda byla moc a moc ledová.
Poté ke mě přišla ta paní a začala říkat : nelez tam, já ti tady dávám vodu na pití a ty do toho lezeš ty…
A poté ( asi po 1 hodině) tam přišly dvě holky a chtěli si mě odvézt domu , ale mě se nikam nechtělo tak jsem začala prskat. Ale paní to nevadilo a dala mě zsae do té malé krabičky ( tentokrát mi tam dala i uzávěr abych nemohla utéct) a tak mě vzali a šly jsme asi 15 minut a došly jsme k jednomu domu a šly jsme po schodech na horu, a vešli jsme do nějakého bytu kde mě dali do klece a dali si mě ( i s tou klecí ) na zem a dal ke mě jednu kočku, já jsem se té kočky bála, protože mi maminka říkala, že se od koček máme raději držet dál, ale ta kočka mě začala přes tu klec očuchávat a tak jsem přistoupila blíž a začala jsem jí také očuchávat a zjistiia jsem že ta kočka není zlá, byla hodná dokonce mě začala i lízat.
Poté me vzali a dali mě na nějakou malou skříň ( byla velká asi 1 metr) a tak jsem tam začala štrachat abych si tam udělala pěkně útulno, poté jsem slyšela i další štrachání, tak jsem se zarazila a běžela na druhý konec a koukám, koukám hned vedle mě je ještě jedna klec, tak jsem na to koukala a tam vyběhl ještě jeden křeček, tak jsme se spolu také očuchávali ale on mě chtěl přes tu klec kousnout ( ale to se mu nepodařilo) , a tačal na mě pískat… Tak jsem se lekla a zalezla jsem do boudy a nevšimala jsem se ho, a on také zalezl do boudy. Poté tam přišly ty dvě holky a začali mi říkat Ondro, poté Sandro ( hrozně se u toho smály), a nakonec Žofinko ( a toto jméno žofinka mi zůstalo napořád)...
KAPITOLA 2.
Jak šel čas, tak jsem rostla.
uběhl asi měsíc a jako každý týden mě vyndali z klece a dali mě do krabice kde jsem přečkávala asi 1 hodinu ( mezitím si semnou hrála jedna moc milá malá hočička) než mi uklidily klec ( to znamená : vyčistily, dali jídlo, nový asan, a hlavně vodu, nějaké ty pamlsky.. no znáte to).
Když byla klec uklizená tak se vrhly na mě vzali mě do ruky a vzali takový malinký běloučký hřebinek a začali mě jemně česat a to se stala ta hrozná věc : zjistily že jsem opačného pohlaví… zjistily že jsem kluk a do té doby mi začali říkat Hopípák.
Jenomže mě se to jméno nelíbilo ( naštěstí mi někdy Žofinko říkali)...
KATASTROFA
Hned ten večer mě vyndali a dali mě na stůl jak už víte s předchozí kapitoly tak víte že tam je i kočka ( která se jmenuje Lenka), jak jsem byla na tom stole a nikdo se na mě nedívali tak jsem využila situace a úplně nenápadně jsem pomalu šla k rohu stolu a seskočila dolů, byla jsem tak rychlá že jsem zalezla pod postel a tam na mě nikdo nemohl… a to jsem neměla dělat!!!! Protože tam byla i kočka Lenka a ta se na mě začala něják divně dívat a potom po mě skočila a to byl docela problém naštěstí jsem se jí vyvlíkla a utíkala pryč, vylezla jsem z podpostele a tam už na mě čekala ta milá holčička ( jmenovala se Andulka) a ta mě chytila a dala do klece, od té doby ta kočka sedí pod mojí klecí a kouká na mě od rána do večera jakmile se hnu tak začne mňkouat ( začíná mě to štvát)..
3 názory
Nadbytek zájmen v ůvodní větě (...Jednoho...jeden...jedné...) -- napadá mě, že je to možná záměrné, aby to ilustrovalo dezorientovanost protagonistky, ale proti (takovému množství zájmen) hovoří fakt, že je to úvodní věta, "návnada" rpo čtenáře.
...Tak jsem s té krabičky nenápadně vyskočila... ## z té krabičky
A spousta dalších pravopisných chyb.
Nápad, popsat pohled na okolní svět očima domácího zvířete, sice není (zdaleka) originální, ale mohl by přinést něco nového. V první řadě by však měl bý slohově i obsahově lépe zpracován. V tomhle shledávám (krom mnoha slohových neobratností) také jeden zásadní obsahový nedstatek: To zvířátko o sobě od začátku samo mluví v ženském rodu a to, že je samečkem, se dozvídá až od lidí. To mi přijde divné.
Až budeš mít těchhle kapitol o křečkovi napsaných víc, zkus si je s časovým odstupem přečíst znovu a najdeš další věci, které se ti bude chtít opravit.
Je hezké, že vyprávíš o křečkovi tím způsobem, jako by to říkal on. Čtenáři tak bude bližší, bude to s ním víc prožívat. Mám ale dojem, že toho někdy říká mnohem víc, než by mohl opravdu vědět. Tak třeba takový křeček vůbec nemůže tušit, že tomu místu, kam ho přivezli, se říká Zverimex. Nebo že jeden druh podestýlky pro křečky má značku Asan (to jsem nevěděla ani já, i když jsem už několik křečků chovala). Těžko si ho taky umím přestavit, jak by se vyznal v počítání času na hodiny a minuty, nebo v mírách („byla velká asi 1 metr“). Samozřejmě je to „pohádkový“ křeček, který nám dokáže vyprávět, takže bude asi lidem i rozumět, ale narodil se do neznámého světa a bude se muset některé věci teprve naučit. Nebude je umět hned „po lidsku“ pojmenovat.
Jinak, jestli je Ti opravdu 13 let, není to už tak málo, abys nevěděla, že vyprávění se rozděluje do vět. Nejen že je to při řeči zvykem, ale taky se text bude mnohem líp číst. Zkusím ti to předvést třeba na závěru tvojí ukázky:„Protože tam byla i kočka Lenka a ta se na mě začala něják divně dívat a potom po mě skočila a to byl docela problém naštěstí jsem se jí vyvlíkla a utíkala pryč, vylezla jsem z podpostele a tam už na mě čekala ta milá holčička ( jmenovala se Andulka) a ta mě chytila a dala do klece, od té doby ta kočka sedí pod mojí klecí a kouká na mě od rána do večera jakmile se hnu tak začne mňkouat ( začíná mě to štvát)..“Opravená verze by vypadala asi takhle (kromě rozdělení do vět jsem opravila i překlepy):„Protože tam byla i kočka Lenka, a ta se na mě začala nějak divně dívat. Potom po mně skočila! To byl docela problém. Naštěstí jsem se jí vyvlíkla a utíkala pryč. Vylezla jsem zpod postele, a tam už na mě čekala ta milá holčička (jmenovala se Andulka). Chytila mě a dala do klece. Od té doby kočka sedí pod mojí klecí a kouká na mě od rána do večera. Jakmile se hnu, začne mňoukat. Začíná mě to štvát!“Co tomu říkáš? Není to přehlednější?Držím pěsti v dalším psaní. Možná by bylo fajn ukázat svoje povídání třeba učitelce češtiny. Měla by radost, že má ve třídě někoho, kdo se snaží tvořit, a mohla by ti i poradit.