Země sebevrahů

Vím, že o spousta lidí o tom sní. A i když ve skutečnosti nechtějí zemřít, o to víc vás je láká možnost pohrávat si s tou myšlenkou, která je tak opojná a uklidňující.

 

Protože už se připozdívá,

přichází chvíle zaváhání,

blíží se osud, který snáz

sneseš, když vejde bez klepání.

 

Jen mžik, kdy i tvůj pevný hlas

zlomí se tíhou předstírání.

 

 

P.S. Cesta autobusem. Venku pozdní letní večer. Hvězdy divoce planou, ale jinak vše tiší opojné sedativum noci. Teplý vzduch proudí dovnitř otevřeným okénkem. Je plný vůní. Rozkoš ho dýchat. Zabořený do sedačky sním. Vše by bylo krásné, kdybych dokázal zapomenout na to, kam a hlavně proč jedu.

 

 

 

 

 

 

---