Pharmakon - Bestial Burden

32 minut. Pro člověka poměrně krátký interval. Během tohoto času můžete pověsit prádlo, umýt nádobí nebo si zajít na procházku. Někdy ale může být takto krátký časový úsek delší než celý den. Deska Bestial Burden pokrývá právě tento malý časový úsek, ale to čím ho vyplnuje vás poznamená. ne na pár hodin či den, je to zážitek který může citlivější duše uvrhnout do hluboké deprese která může trvat i měsíce

Margaret Chardiet se svým druhým albem (debut Abandon vyšel v roce 2013) pokouší přiblížit zážitek z jejího tělesného kolapsu a následné léčby. Album pokračuje ve směru nastoleném na Abandon, kde noisové podklady doplnují Margaretin křik. V případě debutu se i při velmi krátké délce deska stávala místy docela roztahanou. To se ovšem na Bestial Burden neděje a člověk tak prakticky nedostane možnost vydechnout.

Deska začíná lidským dechem. Nikdy bych neřekl že, něco tak prostého jako lidský dech dokáže vytvořit pocit úzkosti, ale v kombinaci s elektronickým podkladem a neustále se zrychlujícím tempem, vás tato skadba připraví na peklo které bude následovat.

Intent or Instinct už útočí do plných. Začíná ještě v podstatě nevinně, ale jakmile se ozve první ton Margaretina hlasu, nastává peklo které neskončí až do konce skladby následující.

Váš mozek je pod útokem nepříjemných zvuků a skřeků, a proto by se mohlo zdát že, se časem otupí a přivykne neustálým kaskádám vyvěrajícím z chřtánu pekla. To nejhorší co můžete udělat je říct si, horší už to nebude. Omyl: Přichází Primitive Struggle, s přehledem nejdrastičtější skladba na albu. Zdánlivě není z hudebního hlediska nijak zvlášt' nepříjemná a v kontrastu s ostatnímy skladbamy působí jako oáza klidu, ale mnohem důležitější je to co se děje na pozadí: Lidský kašel. Ano, už dlouho mi nepřišel lidský kašel tak nepříjemný a staršidelný jako v této skladbě. Je to odvěký boj po ještě jednom dalším nádechu který nám naše tělo odmítá dopřát a u mnohla lidí tak jejich život i skončí.

Mohlo by se zdát, že je všechno u konce poslední dvě skladby a pak už jen sladké ticho, nicméně poslední, eponymní kompozice z vás vyždímá i poslední zybteček naděje. Margaret křičí I don't belong here zprvu agresivně a nesmiřitelně, ale pak se její hlas zlomí do jízlivého téměř roztomilého dívčího hlásku, a vy víte, že něco je špatně někde se stala chyba, ale nemůžete nic dělat, zazní posledích pár zvuků a konec.

Bestial Burden není deska kterou byste si pouštěli každý den (pokud vám sebetrýznění nezpůsobuje radost), ale pokud si jednou začas potřebujete uštědřit mentální klystýr, lepší prostředek nenajdete.

9/10 (Sacred Bones, 2014)