28.2.

Rozkvetl první petrklíč.
Zima volá:\"Nééé!\"
Jen si křič,
už to máš sečtené.
Poslední zbytky sněhu
Země dopíjí do dna
a ze stržených břehů
zvolna vylézá škodná.
\"Dobrý den, paní,
buďte tak hodná.
Je vedle vás volno?
Široká jsou má ramena.
Co to znamená?
Můžete je pohladit.
Jenom chtít... Ne?
Ani se vám nedivím.
Už dlouho jsem si nemyl vlasy.
Ale vy také nejste královna krásy.
Promiňte.\"

A co bude dál?
Po jaru přijde léto, podzim, zima,
pak zas petrklíče budou na svět křičet
a jejich hlasy jsou tak bezedné.

\"Paní,
už jsme na konečné.
Na shledanou.
Víte, teď půjdu
a vysvětlím té slečně,
jak je nebezpečné
jezdit na jaře tramvají.
Někdo se do vás zamiluje.
Potají.
Znáte to z těch příběhů.
Chtějí lásku, něhu,
už lezou ze stržených břehů
škodná a všelijaká havěť.
Napsala jste už svou závěť?
Rád bych získal váš pohled.
Můžete mně ho poslat.
Nalepte na něj známku
a zadívejte se do dálky.\"

A co bude dál?
Po jaru přijde léto, podzim, zima,
pak zas petrklíče budou na svět křičet
a jejich hlasy jsou tak ohebné.