Zlomyslná láska

Kapka za kapkou k zemi padá,
prolétá kolem lící, jež nedávno radost nesly,
toť jest pláč dívky, jež měla muže ráda, 
však smích a láska jí jen trápení do života vnesly.

Mrtvá růže rudá tkví jí v rukách,
to symbol lásky býti měl,
teď je to znak života v mukách,
neb on na ní rychle zapomněl.

Odtáhl pryč, z dalekých zemí se nevrátil,
dívka spanilá smutkem ztrápená počítala den za dnem,
milého jejího rozmanitý ten život uchvátil,
po věčnosti čekání se tvář jeho zdá pouhým snem.

Dni míjely a věčností se zdály, však on tu stále není,
dívka, jež oči pro něj ztratila, již jej nikdy neuhlídá,
samota a smutek v srdci spící v šílenství se mění,
ta milá, spanilá, reálný svět v mžiku nevídá.

Noční můry, děsy hrůzné to jest její prokletí
za lásku života jež promarnila.
Byť krásně, tak falešné jeho bylo objetí.
Zahalila se v smutku a žíti šťastně zapomněla.