Cesta do vesmíru

Bylo po sedmé hodině školního vyučování. Slunce svítilo do oken ze své pozdně odpolední polohy. Třída působila liduprázdným dojmem. Dojem byl zesílen kontrastem s celodopoledním ruchem.  Až když pohled sklouzl ke katedře s počítačem, bylo vidět nějaké oživení. A nejen vidět.

 ,,Jen mu dej," ozvalo se zpoza monitoru počítače a hlas byl doprovázen výmluvnou střelbou laserových děl. Následovala tlumená exploze. Obrazovka ozařovala tváře tří hochů, vzrušeně zírajících do počítače. V očích se jim odrážela černá prázdnota mezihvězdného prostoru. S jednou malou lodí.

Ostatní obrazovky, obklopující ze všech stran pilota s jeho dvěma společníky, ukazovaly nepřátelskou loď v detailu. Bylo vidět, jak se pod sklem jejího kokpitu míhají postavy.

,,Ano, první důstojníku, připravte zbraňové systémy v lodi k palbě, ale s generátorem GsF8 2/7 se nemusíte obtěžovat. Fregata bude snadná kořist," pravil pilot a zadíval se na svého podřízeného. ,,Rozkaz pane," důstojník odkráčel do útrob lodi. Pilot si hloubavě mnul vousy. Měl by si jít udělat úkol do matematiky, ale to počká.

Za chvíli celou lodí otřáslo chvění a z mikrofonu na palubní desce se ozval mechanický hlas: ,,Zbraňové systémy připraveny k palbě." Pilot se ještě jednou zadíval na svou oběť, pokýval hlavou a stiskl velké červené tlačítkové.

Hoch u počítače táhl myší, stiskl mezerník a za chvíli bylo až do zadních lavic slyšet tlumený výbuch. Poté se hoch zvedl a šel si udělat domácí úkol z matematiky