Motlitba

Nakolik věříš větru, kolika básním tě naučí ? Čím by jsi musela být sloupem, stromem, aby tě dokonale obejmul. Jsi ještě něžná víla nebo ubohý paprsek pode dveřmi. Za nocí, kdy mezi stěnami vítězí pavučiny. Míváš strach ? Houpeš se na niti nesplněných přání. Tvá touha je víc než vlak o jediné vteřině mrtvého ptáka. Tak už vyslov nekonečnou báseň. Svítá příliš pozdě na to volat tmu mezi stehny. Rozumíš tvá mluva je nekonečný Plamen STUDÍ, jen ticho jej uhasí. Je to bída, když nemáš komu dát, je to bída tvé srdce je kyvadlo co nestojí o jedinou noc s polární září. Chtěl bych se vyspat jednou s prostorem a jednou s časem, to jsou ženský nastartovaný k souloži s věčností. I bůh je chtěl a byl nevěrný, protože Eva byla přeludem co chtěla ráj za pět prstů. Vracíš se z dlouhého letu každé slovo má své křídlo a vzájemně si překáží. Je ti jedno, kde ztroskotají víra jsou jen nehostinná skaliska na výspě světa. Modlíš se za tišší děti, jen ať je tenhle svět unese ... Ptáci ti staví chrám přichází prvé jeptišky k snídani budou vejce na tvrdo a smích, nekonečný smích všech nezaopatřených dětí. Tvé dlouhé vlasy jsou jen vítr, vítr bez ruky a přece rozsévající obilky hříchu. Voníš tím vším čím jsou polní květiny zdravým snům. Zdálky zní smích poušť je plná smíchu kolik trosečníků se modlí v písku, než odejdou na jsoucno. Víš, že vítr je také bůh ? Víš, že bezmoc je také bůh ? Že tvůj muž je také bůh , Že tvé děti jsou boží, že všechno kolem je bůh Víš to a pochybuješ o tvoru jako jsi ty Víš to, že všichni jsou takoví bozi, že už se ani nemodlí a proto se modlíš za všechny a za všechno !

---