Poddej se společnosti

Znáš to,

když se ráno probudíš

a už přesně víš,

že další den bude stejný.

Tu představu nesnášíš,

ale musíš s ní žít.

Znáš to,

když se ráno probudíš

a už přesně víš,

že další den bude stejný.

Tu představu nesnášíš,

ale musíš s ní žít.

 

Den co den

s tím usínáš i se budíš.

Chceš z toho ven,

nevíš kudy a jak,

nikdo tě nechápe,

máš znavený zrak.

 

Zahlédnout cestu na okamžik,

svíčky plamínek uvidět,

naděje v dáli se chytit.

Odejít až tam,

kde žít se bude líp.

 

Sleduješ tu hloupost ostatních,

tvůj mozek raněný křičí,

chce utéct z jejího područí.

Marně hledáš pomoc,

u jiných jen se setkáš

s lhostejností jim vlastní.

 

Nikdo nepodá ruku,

nikdo neutiší žal,

každý je král,

když na zemi do tebe

kopne si s radostí.

 

Jen lež,

nezvedej se,

nepotřebujem tě.

 

Stáváš se dalším z mnoha,

pokořených vlastníma lidma.

Ležíš v blátě,

kol jen špína

a prach.

 

Vůle tvá pomalu,

tiše umírá.

Bouře nenávisti hraje si s ní,

jako s malou loďkou z korku.

 

Maják je v nedohlednu,

víš, že zbývá času málo,

přesto toužíš nepodlehnout.

Společnost tě tlačí,

stíhá a nutí,

chce tě zlomit,

abys jí podlehl.

 

V řadě s námi se drž,

kážou každému,

kdo s námi nejde,

proti nám je.

Pojďme

a hoďme

po něm kamenem.

---