Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cizinec

03. 01. 2015
1
3
420

V cizí zemi, v cizím prostředí. Když jsem ho poprvé uviděla, stoupl mi adrenalin v žilách. Když jsme se poprvé setkali, bylo to úžasné. Prožila jsem s ním překrásné chvíle a připadala si jak hlavní hrdinka amerického romantického filmu.

Probudila jsem se s dobrým pocitem,

že den si zpříjemním hezkým výletem.

A tak jsem si udělala svou ranní kávičku,

práci jsem měla na jednom svém malíčku.

 

Nabrala kámošku a jeli směrem k moři,

neměli jsme strach, že čas za námi hoří.

Užívali jsme si procházku dlouhou pár mil,

užívali jsme si okamžik pohodových chvil.

 

Najednou jsme jakousi muziku uslyšeli,

po pár krocích dav veselících se lidí uviděli.

Country kapela ohozená v country oblečení,

bylo to pro nás skutečně skvělé pozdvižení.

 

V přiléhavé červené košili zpíval sexy muž,

svým zpěvěm jistě ozbrojil kdejaký nůž.

Já stálá, poslouchala a byla ve chvíli úžasu,

a možná mi stál i kdejaký pramínek vlasů.

 

Přišla jsem domů plná emocí a radosti,

byl to den překvapní a plný bezstarosti.

Tu úžasnou kapelu jsem si hned vygooglila.

profil onoho zpěvák rázem vyfacebookovala.

 

Nemohla jsem odolat a vzkaz mu zanechala,

nebylo v něm nic víc, než na kapelu chvála.

Po měsíci jsem se dočkala jeho odpovědi,

byl mile potěšen a jistě byl v překvapení.

 

Následně jsme si začali pár slov písati,

všechny čerti se ve mně začali hýbati.

Zatoužil mě poznat osobně po chvilce psaní,

já přemýšlela jestli to není jen mé zdání.

 

První schůzka byl báječně strávený den,

vzal svou kytaru a půl hodiny zpíval jen.

Mě v tu chvíli bušilo srdce v mém nitru,

cítila jsem přeskočit mezi námi tu jiskru.

 

Poznala jsem jeho překrásné polibky,

poznala jsem jeho něžné doteky.

Pomalu poznávám i jeho vnitřní tvář,

a běhá mi z toho všeho po zádech mráz.

 

Myslím na něj častěji než dnem a nocí,

momentálně mi nejspíš není jak pomoci.

Vzájemně jsme se do sebe lehce zakoukali,

o pravé lásce jsme oba nejspíš vždycky snili.

 

A přes všechny ty pocity které nyní mám,

já nejsem ta pravá a on zůstane zatím sám.

On možná by byl ten pravý, kterého já hledám,

však velký věkový rozdíl byl mezi námi shledán.

 

Máme ujasněno, že vztah spolu nechceme,

ale naše těla k sobě velmi rádi tiskneme.

Já tak velkou přitažlivost nějaký čas nezažila,

ráda bych si ty chvíle s tím sexy mužem užila.

 

 

 Však....

Bojím se, že se zamiluji a že se raním,

bojím se spoustu věcí nepodstatných.

Bojím se, že bych ho už nikdy neměla shledat,

bojím se, že jsem se už dávno stihla zamilovat.

 


3 názory

Safián
04. 01. 2015
Dát tip

Prolog je přesný. je to opravdu jako v americkém romantickém filmu. Kde nic, tu nic a spousta obdivuhodně prázdných a neohrabaných dialogů (zde veršů).


Miroslawek
04. 01. 2015
Dát tip

Materiálu tak na šest veršů maximálně. Zde až bolestně názorně vidíme, že se z toho dá udělat i třináct čtyřverší. A není to málo Antone Pavloviči?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru