Vědomí

Sám sobě jsem pytlákem, chyceným v oku pavím. 

Již blíže k cíli, samotné síle motýlího křídla. 

Do prázdna marně volám, realita zřídla.

Už mi nepomůže ani víra, teď vidina přemohla koncepty. 

Zde se vše jen chvěje a kmitá.

Cyklus pokračuje dál, dál svou anabází.

Připadám si... jako květina, zalitá kolem vázy.