I sochy pláčou

Jsem sám

           pln cizích pocitů

znaven autoportréty chvil

           kreslím je do ticha každý den

Nevím proč bílí jezdci na vejířích

           nám dali slova pro slzy

neznají tajemství srdcí

           a právě tu nepopsatelnou neznámost

nahradilas tichem

Tichem mi ovíváš tvář

dokončilas ji před chvílí

                        z bílého mramoru

Teď relaxuješ sama kdesi

a motto naší lásky

Carpe diem et noctem

schoulené v koutě čeká

jak smutek nevyslyšený

           Víš jsou chvíle

                  kdy i sochy

                         Pláčou