Cesta

V žlutavé dáli

dvě světla září

blíží se ke mně

a andělé jdou si pro mne

myslím jen na ní

Slunce se mi klaní

duše má stoupá

do očí se mi kouká

jsou jak louka

to si u brány Petr brouká.

Zve mne dál

na sobě cár

hadrů

slyším klapot hamrů

hukot mlýnů

tvrdosti cínu

procházím ulicí širokou

úzkou

do nebe cestou

jež láskou zvou

jak na vedlejší koleji

ve stromové aleji

bez stromů

a vlaků.

Já tu mrtev procházím

bez ní nic nenacházím

jsem tu v davu

každý plešatou hlavu

tu iluzi znám

jsem tu sám.