Láska jedné noci

Ta holka, s dlouhýma nohama a krátkou sukní, s potetovanou rukou a nevědomým výrazem, teď stála proti mně. Bože. Už dlouho sem o tom snil…
„Hej, nemáš cígo?“ Vyndal jsem z kapsy svou poslední zmuchlanou startku a beze slova ji podal tý holce. Poděkovala.
Nebyla krásná, ani ničím výjimečná, ale já najednou věděl, že ji miluju. Vypadala dost podobně, jako všechny ty holky okolo, které se snažily zapůsobit, né na mě, proč taky. Byla vychrtlá a vysoká, měla kruhy pod očima od samých flámu a hnědý rozcuchaný vlasy do pasu.
Nevěděl jsem, jak se jmenuje, ale byla pro mě andělem. Bylo dost pozdě a ona tam byla, doufal jsem, že tam je! Chtěl jsem se jí dotknout, ale asi by to bylo divný…

Někdo na ní zavolal, ať se nebaví s tim debilem, byl jsem zvyklej a vlastně jsem i doufal, že mě budou chtít zbít. Uměl jsem se prát, táta byl magor, kdo taky ne v tý době, že jo…
Zeptal jsem se, jak se jmenuje, Angelica-Angie, pro mě Anděl. „Já jsem Johny“ chtěl jsem jí podat ruku, ale ona jen pokrčila rameny a dál se věnovala špičkám svých bot. Nemyslím si, že by se styděla, jak by se mohlo zdát, tyhle holky se přece nikdy nestydí ne?
 Dokázal bych na ní koukat věčně, chtěl jsem ji namalovat a po celém městě vylepit, její podobiznu, bože, byla tak nádherná. Byla pro mě múzou, věděl jsem, že ji z hlavy jen tak nedostanu a ji ani nezajímalo moje jméno. Podíval jsem se ji do očí a ona mi překvapivě ten pohled opětovala „líbim se ti viď?“ řekla, jakoby se jí tohle stávalo denně, „líbíš“. Myslím, že se pousmála a sklonila se k mojí tváři, chvíli mi jen tak funěla do ucha a pak mi dala pusu.
Než jsem se stačil vzpamatovat, odcházela pryč a za ruku držela frajera, kterýho by se bál snad každej, ale já věděl, že ona se nebojí ničeho.
Do teď vím, že to byla, ta na kterou všichni čekají celý život a já vím, že jí nemusím mít, ale čekat budu.

 ANDĚL.