Právě

Pohřbil jsem v ústech 
tvůj malý jazyk
a zima je v kostech
v slabinách mrazík.

Do hlubin padá
rosa tvých rtů
na moje záda
jak chladna dnů.  

Tělo jak páru 
zase ti ztrácím
jiskrami žáru 
však jej zpět vracím.

Jen moucha za sklem
ruce teď spíná
v lednici s vínem 
usnula zima.

A že jsem nahý 
se k mrtvému modlí
pohledů dráhy
jsme do sebe vbodli.

To venku právě 
se rozlilo moře
a nad námi v trávě
světla je bouře.