Villonská balada češtinářce

L.A.J.: a to se jí zase vůbec nevyhýbej, jamb je jediný přeživší rozměr, navíc francouzské baladě vlastně ani nic jiného nesluší, mně by se to určitě líbilo víc celé v jambu... na trochej zbyla už jen lidová píseň a říkadla.

P.S.

(To ti upřímně věřím, Dianko.)

Nebuď takový suchar, Mirečku. Villonovi je už dávno všechno šumafuk, ale autorovi ten úsměv neuškodí.  A vsaď se, že tu poznámku pochopil správně, jako názor můj, nikoliv Villonův. ( Ale jestli ti to pomůže, klidně mi objasni, co si o takové poznámce myslíš ty. Já se z toho docela jistě nezhroutím :-)))

Děkuji za předlouhý komentář. Tu chybu vidím, děkuji za upozornění. A samovolné anakruzi se už tedy budu snažit vyhýbat.

Proti školnímu cvičení nic, to je OK, tím se text sebeodůvodňuje a definuje. Není nic horšího, než když se veršem tlachá jen tak, bez příčiny.

Vadí mi změny, příp. chyby v rytmu, když už jsme u té klasické formy.

X - přízvučná slabika, x - nepřízvučná

S - silná pozice, W - slabá pozice  (těžká / lehká doba)

T - trochej (SW), J - jamb (WS), D - daktyl (SWW)

Ž - ženské zakončení verše, M - mužské

Valnou většinou se jedná o trochej (4TŽ), změna na jamb v refrénu působí rušivě.

Proč dělat hloupé grimasy

x Xx Xx Xxx = 4JM (W0  S1W1  S2W2  S3W3S4)

když s češtinářkou tykám si

x Xxxx Xx x = 4JM (W0  S1W1S2W2  S3W3  S4)

V tomto případě je ovšem rytmus svázaných veršů v pořádku.

V následujícím případě už nikoli

zastrčenej do basy...

Xxxx X xx = 4TM (S1W1S2W2  S3 W3S4) 

a s češtinářkou tykám si

x Xxxx Xx x = 4JM (W0  S1W1S2W2  S3W3  S4)

Nebýt oněch rytmických zaváhání, text by obstál a dostál svému poslání, přestože k řemeslně dobře odvedenému verši má i po jiných stránkách daleko, o skutečném umění nemluvě.

Diana: ty jsi Villonův tiskový mluvčí? Nebo vědma překonávající svým vnitřním zrakem staletí i cizí mozkové vlny? Pak jistě tušíš, co si o takové poznámce myslím já.

Pobavilo, rozveselilo. I Villon by se usmál. Hezké *!