Život

Ty vyhlídky, co prostor chrání,

pro oči pohled k uzoufání,

roztříštím je zrakem svým,

jen pouze to mu dovolím.

 

Chrání je chrání,

nevytrhne z nevyspání?

Až probere mne slunka jas,

můj pohled zabloudí tam zas!

 

Pokaždé se podívám,

k tomu já se odhodlám,

a do ticha zavolám, kde?

 

A lidé, ti se míjejí,

ne! radost z toho nemají,

jen by rádi sdíleli,

co ostatním utají.

 

Pak zavolá mne dálky hor,

vím, že nedostanu bol?

pluji jen tak, mezi vzduchem

po světě tak trochu plochém.

 

Končí další reje šok,

pro mnohé bezkonkurenční skok,

vnitřní radost skrývají,

večer pak se odtají.

 

Ty vyhlídky co okna chrání,

pro oči pohled k uzoufání,

podlehnu jim zrakem svým?

Na to si vždy rád odpovím!

 

Chrání je chrání,

nevytrhne z nevyspání!

Až zasáhne mne luny třpyt,

těch zážitků já budu syt.

---