Báseň pro Petru

Báseň pro Petru

Skládám báseň pro Petru, že navlíknu se do svetru,

když mi jedno malé rande slíbí.

A určitě bych prohloupil, kdybych jí kytku nekoupil,

snad se jí kvítí aspoň trochu líbí.

Pak sedneme si u kávy a nebo třeba do trávy

a nebo půjdem jen tak na procházku.

A na plzeňském náměstí, u andělíčka pro štěstí,

ji přede všemi vyznám svoji lásku.

Snad nebude moc úzkostná a moje slova milostná

si vyposlechne do poslední hlásky.

A když mi lásku přislíbí, tu na ústa ji políbím

a pohladím svou rukou její vlásky.