Cesta domů

Cesta domů

 

Když v pustinách jsem žil, kde žhavé slunce praží,

zachtělo se mi domovského vzduchu nadechnout.

 Zas toužil jsem stát u vás na zápraží

a pažemi svými tě obejmout

 

Přešel jsem světa kraj, pěšky, bez okolků,

nikdy nevzpomenuv si na jinou.

V hlavě jsem nosil jenom tebe,

když běžel jsem domů krajinou.

 

Bouře a vichry zdály se nekonečné,

jak chtěly mi cestu překazit.

Mne hnalo však srdce přestatečné,

jež chtělo zas s tvým srdcem být.

 

Nesla mne touha po tvé pleti, tvé vůni a jemnosti,

bez ní už na světě bych nebyl,

když mráz se mi zakousl hluboko do kostí,

jen díky touze jsem přežil.

 

Teď držím tě v náručí, proto, jen proto jsem žil.

Snad není to jenom sen krátký.

Uvěřil jsem až když jsem tě políbil.

Tvůj polibek je vždycky tak sladký.

---