Bohuslav Škubánek píše neb Bez hranic

 

 

Rudolf Slaměnko – můj přítel

rozhorlil se nad krabicí vína

rostl ze salámů a islám mu kvetl z uší

porušili jsme bránu činů

a kteroukoli hovadinu teď napíši

nespraví možná utiší netopýry

ve vašich duších

markýz de Sade

sklání se před Bohem

dynamicky jak futuristický umělec

černá mu svítí z uší

to mi říkal můj přítel

se kterým jsme obrousili hrany

řvali na všechny světa strany: NECHCEME!

vyplašili jsme srny

ale vše bylo vpořádku

a dolnohorní pátračka nic nevypátrala

míjeli jsme skupinu tygřích lovců

něco se při tom zkazilo

nevím snad tkaničky

ale koruny stromů nám přinesly stín

večer jsme spolu srali

dva mírumilovní

a v klínu mír

řekl mi pak: bylo to hezké

a islám mu kvetl z uší

jak jsem říkal žil ze salámů

mešity rostou jako houby po dešti

jednou jsme vylezli na slona

byla to samice s mateřskými pudy

pevnými jak břevno

a my dál hráli postelový fotbal

napříč vyznáními

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ajfelovka mlčí

Paříž je na pranýři

a Seina se svíjí jako had milosti

bude se konat souzení

souzení se zlatou rybkou

na tvarohu s pomeranči

podle zákona padají příkazové značky

umírají dostihové koně

Dekameron nastupuje svou cestu

prego prego mistr prezident

Itálie na Loiře houpe se

oběšena na té modré šňůrce

Rusko se svléklo

a Putin si začal honit čuráka

nejvyšší pop se modlil jako jindy

a ten Putin si honil čuráka jako vždy

jako jindy

Indie zůstala skrytá

a ostatní se hrnou do tvých domovů

a kopou tě do zadku

migrační vlna je jak dusivý kouř

hoří vepřín

a zvířata ta řvou až mrazí

modrá modrá samota

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

bubble gum

mrtvý um

a new age mobily a faxy

vzal jsem si luxusní taxi

na autorský čtení této básně

samozřejmě, byly i další

ale Amerika má barvu bílého tygra

Cobain si prostřelil hlavu

a hemoroidy jsou častější než radost

vyhostit

vykostit

včlenit člen

v detenci čar i přímek

obcházíme peníze jak mlsná koza

jak dlouho ještě budeme dráždit

bosou nohou imperátora

- hada Svatodušních míst a časů?

ach ulity času

insignie

a variace na světlo

žhavé termíny provokují prostitutky

a pasáky citů

časopisecky – jak jinak

líbám ti nohy

má dávná lásko

má starodávná lásko

mé rty necť dál se dotýkají tvých nohou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

na cedru rostou cd

videa krčí pásky

ony nechcou

jsme na pokraji červené

na pokraji smutku ze zjevené pryže houby

ze zeleného cikánského čili

vrabci v doutníku

a popadavší jablka a Číňani

zákon je jeden

dobrovolnost slabá

14 tisíc nových úředníků

oběhal jsem si

abych si vypěstoval vlastní led

navštívili nás myši

mě a mého přítele

ty myši vyly

a popadaly cigarety do hrobek

i karmy smíru

čemusi se říká svobodná vůle

a propó rozhodnutí je k této větěpřilepeno

stalo se

stalo se vzešlo z nirvány

stromoví bují

Alain Delon

mexické gengy

politika

žiletkové ploty

a dorty a přesnídávky s piškoty

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

69 poloh hlavy

inseminátoři z Arábie

Arabáči! řvou národy evropské

karabáč i cukr

humanita

Francie

jo a my jsme si zpívali

zpívali píseň pokřivené lásky

indicie pravdy jsme oběsili

kolem sochy nečasové prošli jsme

a snažíce se oběsit na párátku

jež měl v zubech mongolský pastevec

louh a kyselina

snadné počty

nízké ceny pro vaše zdraví

pole jsou obsazena

Neapol se topí v gigabytech

to moře nevstupuje

to moře mluví

přímoúměrně k počtu němých ryb

němých jak unavení

jediný originál na českém trhu

stíná laserem Jacksonovy malíčky

a kdo loví stíny

okrádá vlastní svatozář

chtěli jsme konkurovat Bohu

nebo jej inspirovat?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

stříkám mráz přímo tobě do pusy

vrásčitý hymen doby je odhalen

vysráno srdce chtivou prdelí

a plná žumpa srdcí tvoří dětem malým pohádky

obohať mě

tak obohať

v polosyrové píči je zima norská

Švédsko jde na guláš

a prsty jsou šikovné

jen dobře uložit peníze

synovec Dánska studuje v Jú Es EJ

zastřelíme se

já a ty se zastřelíme

na třetí dobu

otec má od všeho klíče

on nás tam pustí

odbory

revoluční slova

ach je třeba nakoupit

a mít sex

tak obohatíš mě?

stanové městečko

a stovky Vietnamců

tisíce v peněžence

prázdné jak čirá perla

jak mrtvé indicie

kdo ví co bude zítra?

kdo půjde před námi?

a kdo po nás zůstane?

Ray Bradbury

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

a další čtvrté dítě

a osmý aperitiv

co nenadchlo tvé sítě

lidická krize katastrofa památník

vždyť oni ví tě

nevěří ví

vědoucí s halogeny

se smrákají, nazí, vrytí

tak přestaň chrlit slova

však ony samy padaj‘

je to jak rozdírání kůže

naleptání plic

jsme ustavičně v jídelně doby

drogy, ocel, vepřový spray

a deset mobilů

a v erbech novicek

a verbež vojácká vojáčenská

a veto

vysypat prach z vysavačů

a založit období smluv

Ježíši slyšíš mě?

I know it

I know

dělám modlitby

modlitby bez korunky

bez můstku

život je jako vlhko stvůr

kde houbám daří se

jen těžko na míse

když Egon trpí zácpou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

spravedlivý domov

co je to spravedlivý?

co je to domov?

domov já znám

tam voní to něžnými slovy

a spravedlnost?

to je iluze domova

pojďme budovat lepší svět

zbystřit směr očí

a moc se netoulat ulicemi Prahy

ulicemi New Yorku

je osivo zla

přítomno v růžových konvičkách

kytička skryla se

a mladý čaj je pit

ach Brade co ty víš

hrát hrát hrát

líbánky na korbě náklaďáku

nevěsta z nevěstince

spravedlivý domov

skandují tichem

jen hodinky nahlas tikají

propadají se v čas

hluboko až tam

odkud se vracíme jako zrozenci

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

těžítko sluchátka

nahatý ženský

dejte mi alespoň jednu

víckrát

a každá opakovaně

vyšoustejte ze mě i to

co v sobě objevím

snad je to Svatost

co já vím?

slova jsou silná – pohádky

patnáctka dvojky

krajkové kalhotky

sex appeal zodiakální

fekální sex

a zmrdaná kunda

zmrdaná do mrtva

a ona pláče blahem

stahem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ujetý až k smíchu

hmotné rezervy

slepit žábě xicht

jedeme autem jazzovým

jedeme do jazzu

číročirá bydliště

altsaxofon

fobie z řek

a impulsivní nadání

otec kléru přednášel v Americe

a nikdo se nebojí

a strach nikdo nemá

zářijové dny jsou u konce

a zválený jitrocel se probouzí

vítejme právo

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

rozrytá pole

do kopule vloudil se smích

smích jež je posedl

když spatřili v dáli

cizí vesmírné lodě

agrofilní opice neví

jsem sprostý já to vím

výbřesky dnešního rána jsou však krvavé

výměšky intelektu ignoruji

střídá se nahý s nahou

a potom celou vahou svou

most přemýšlí o smyslu svém

jezero pod ním zmrzlo

je jak kázeň sama

jitro se vyrojilo jako včely

a já zas celý v plamenech

instinkty pytlačí

a hlavu otáčí hněv

a panečku jó to bylo

pili jsme víno na prázdném parkovišti

hluboko v sobě

zastřešeni nepovědomím

v souladu se Sluncem

ještěže dnes mám limity

limity kruté a dobré

a slzy mé jakk cizrna

sypou se zvukem harf

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

šestnáct

dvacet

třináct

oblouky pohlaví

nikdo už nezdraví

z pouti z karamelu vzpomínky

výduť a cesta pro synky

a cérky

ukaž se v podlesí

chci tě zas vidět

šestnáct

dvacet

třináct

paralelní sníh

paralelní s octem

ano vraťte mi sníh a něhu

vraťte mi to co se samo nevrátí

obr se převrátil z boku nabok

a havaroval

bylo jak po incestu

mokré cesty

a modrá světla

anarchie vyzvaná k tanci řekla:

tanči ve mně

abych to nepodělal

odřekl jsem

zkrve jsem odřekl

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

kuřátko na dvorku

františkán v kleci

vem svoje věci

a svoji ponorku

obrazy vyzdob

láska je chrlivá

a leckdy pliveš krev

a zbytky vinných rév

tu trpělivě sbíráš

panenky na mě řvou:

strč nám ho tam

růže – nerůže

růženec – nerůženec

ruměnec – neruměnec

hmyzožravé panny

trhají tvůj konečník

a dítě číhá v každé z nich

je po žních po povodních

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

padám jak salám na dno výtahu

na dno cév

na dno dnů

opile křičí: strč mi ho tam

pohlaví – nepohlaví

zvíře – nezvíře

člověk – nečlověk

v úkosu u kosů kosa smrtky místo své má

padají bomby

a v trávě miny číhají

veverka rozcupovaná na iks kousků

vrní v nebesích

jak ortodoxní chlupynos

obracím se k Orloji

Smrtka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

hepatitida zkrajebroskve

artritida němých sluchem

lízej mi srdce

lízej

patnáctka s dvojkami

ti otevírá duši

jak konzervu s makrelami

všude jsou cítit ryby

ta duše je z vody zrozená

a do Pí Sí vescanovaná až pláč

pláčete oba

tedy spíš

smějete se

a slzy vám tečou po tvářích

je to průvodní jev nemoci

která ví

že všechno to krásné jednou skončí

tělo sestárne

mladost okorá

a touha tě vyprovodí do veršů

bodou se žít

a požaté půjdou do spálně

hrdlo kocoura nelže

a myši kastrující se navzájem

volají: sire de Blanche

sirotku mouder

odpusť

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

píši ti příteli

mám mozek spuštěn na maximum

a i kdybych chytl rýmu

budu jak v jeteli zajíci

nezkažení a chutní

kastrace, utni kus duše

a vysuš ji na slunci pololásek

vítězím

denně vítězím

nad vším, jen

nad sebou ne

v mém primariátu to kvete

pučí bují

však Boží boty neobuji

nevím zda z lásky

nebo z víry

manýry, sýry, brokolice

maskáče pásky krkovice

všechno má jméno

pro průměrného hráče

a ranní ptáčata jsou v háji

hnízdo je prázdné

přijďte na snídani

kukačka brouzdala se na okraji tůňky

na oběd přijďte do Velikej Hůrky

můj drahý příteli

udělat kroků pár

na křídlech plných ran

píši ti příteli

neb zůstal jsem zde sám

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

plížila se rosnička

od soudu o zelenou

bojovala s nestabilní pěnou

dovolenou celou

zpráskaná jak pes

zbičovaná že neskáče

tak dejte jí kus koláče

ať nikdo pro ni nepláče

a slzy nebolí

třeštivý dopad smutku do lebky

pád odspod nahoru

a za tú za horú

Jánošík slaví sukces

on neví co je punkce

a v interpunkci chyba

tím se však nezabývá

jsme prvotní jak stíny

a ten kdo přerozděluje

vládne nám.

čechraná pohádka

a prudký řízný blesk

vzpomínám na potlesk

ne že by mě to bralo

však bylo toho málo

rodina

vše odvíjí se od ní v časech našich

našich místech

a nepohnete dravci pístem

dravci umělci

čeká vás úkol nemělký

a úděl vážek

o němž nevím

zda je tou lepší

nebo horší variantou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

hudba je alkohol

a my jsme pijáci

pijáci konzumenti

zatraceni do další lásky

břehy jsou daleko od sebe

a řeka je divoká

plná krokodýlů

ale hudba

- to je alkohol

a my jsme zvrhlíci života

- až do další lásky

truchlíme lítost na padrť

hloupost je vědomá

- o to horší a zákeřnější

Smutek kam se podíváš

kam ti stačí sluch a jazyk

ale je tu ještě něco

naděje,

pomalu kráčí ke tvým dveřím

instinktivně ti pomáhá a věří

                                     jako přítel

jako blázen

a miluje tě

jako filmovou star

naděje

děvče do kterého se jen tak

                                 nezamiluješ

ale časem –

kdo ví

---