Jednotka

Čekání bylo úmorné, tak jako vždycky. Vzduch v zasedačce byl vydýchaný,
větrák se líně točil a do každého koutu místnosti zaháněl pach laciné kávy,
zapařeného oblečení a kradmo vypouštěných větrů. Pár bojovníků si dokonce
zulo vysoké boty, což zbývajícímu kyslíku v místnosti dalo ránu z milosti. Celou
I. skupinu a pár kluků z II. narychlo zvedli brzo odpoledne, na začátku?
skupinové kondiční přípravy. Nestihli se ani osprchovat, natož najíst, jen na
sebe naházeli výstroj, vyzvedli zbraně z trezoru a jeli přes celou Prahu na
ředitelství SKPV Středočeského Kraje. A teď tu na Zbraslavi čekali už pět hodin.
Briefing byl stručný, kriminalisti, v žargonu doktoři, měli podle všeho celou akci
slušně naplánovanou. Zájmové vozidlo mělo na podvozku švába, takže o jeho
pozici bylo jasno. Hlavní dobytek Sahulák měl špinavý uši, pod dohledem ho
navíc měla sledka celníků. Jednalo se o Slováka, který v Chebu kupoval pervitin
od Vietnamců a prodával ho v Čechách a dál na Východě. Bývalý boxer měl
skoro dva metry a na Telefotu vypadal jako pěkný zmrd. Seděl za úmyslné
ublížení na zdraví, nedovolené ozbrojování a rozkrádání socialistického
majetku. Kurýra mu dělal neduživý jednoraňák ze Zvolena. V Porsche Cayenne
měli vést skoro 10 kg pervitinu.

Někdo koukal do displeje telefonu, někdo pospával s hlavou na stole. Další
vyprávěli stokrát omleté historky. Před sedmou večer nasedli do aut, byla už
tma a pod nohama na parkovišti šustilo listí. Přejezd na benzínku u D5 zabral
necelých dvacet minut, zde se opět čekalo. Po hodině zapraskala vysílačka,
podle volačky velitel: „Vozidlo je 20 km od pozice, potvrďte.“ „Alfa 11
potvrzuje“, zahlásil zástupce velitele I. skupiny, nprap. Kross. Seděl na místě spolujezdce ve
VW Caravele, kde byli vyjma řidiče další čtyři bojovníci. „Alfa 15 rozumí“,
potvrdil řidič barvy, služební Octavie v barvách PČR. Za ním seděli dva mladí
bojovníci z druhé skupiny.

 „Vozidlo je kilometr od pozice, připravte se.“
Řidiči nastartovali a vyjeli z parkoviště do připojovacího pruhu. „Vozidlo
projelo, pohyb.“ Nebylo na co čekat, kolona vyrazila do hustého večerního
provozu. Zájmové Porsche, jehož osádka snad nic netušila. Za ním celnicí
v nadupaném Mondeu. O dvě auta za nimi Audi velitele, Caravella, barva a za ní
auta doktorů. Porsche dodržovalo rychlost, v poklidu jelo po okruhu směrem
na Radotín. Na vybraném místě hrozily minimální vedlejší ztráty a nebyla tam
žádná úniková zóna. Tam byl v plánu auto sejmout. Přímo na Radotínském
mostě.

Silnice se ve světle lamp vlhce leskla, na město padala mlha. Nervozita
v Caravelle byla hmatatelná. „Velitel všem vozidlům, podle očí řídí kurýr, tango
je na sedadle spolujezdce. Podle doktorů je tango nabitý, teď o tom mluvil do
telefonu, mají přímý odposlech. Maximální opatrnost.“

Na mostě šli na to. Celníci v Mondeu zvolnili, pustili před sebe
celou kolonu. Audi svižně předjelo Porsche, slovenský řidič jel stále předpisově,
až předposraně. Řidič Caravelly sundal nohu z plynu a bojovník za volantem
služební Octavie 1.8 turbo zarazil pedál do podlahy, spolujezdec zapnul VRZ.
Octávie předjela Caravellu, za kterou se celou dobu schovávala, předjela a
vyblokovala Porsche. Jeho řidič musel zajet do odstavného pruhu a prudce
dupnout na brzdy. Na vlhké silnici nedobrzdil a vrazil do zadního boku Octávie,
která poskočila dobře o půl metru. To zdrželo krycí střelce, kteří se hrnuli
z vozu, aby pokryli předek vozidla.
Caravella zastavila jen pár metrů za Porsche, okamžitě se z ní rojili bojovníci ve
světlých maskovacích uniformách. Čekali zákrok za dne, teď světlý multicam bil
do očí. Kross, sedící na místě spolujezdce, nervově nevydržel a otevřel dveře
dřív, než stihli bojovníci za ním vystoupit z bočních dveří. Pyrotechnik mu
proto vrazil do zad, oba se na vteřinu zdrželi a hned se hnali k vozidlu.
Pyrotechnik doleva k řidiči, viděl, jak k vozidlu teprve dobíhají přední krycí
střelci a hlasitě řvou povely. MP7 mířili do vozidla, průbojné střely ráže 4.6 mm
nedávaly prostor pro pochybnosti, stroboskopy oslňovaly posádku. Dveře
řidiče byly zamčené, pyrouš proto bleskově uložil Glock 17 do stehenního
pouzdra a prudce vytrhl z mole systému teleskop s rozbíjecí hlavou. Jeho
vysteroidované svaly se chvěly adrenalinem. Rána do kraje skla měla takovou
razanci, že teleskopalcát prošel skrz sklo a přerazil řidiči čelist. Při zpětném
tahu krev potřísnila sklo, díky bezpečnostní fólii stále držící pohromadě. Sklo
bylo vzápětí pryč z rámu, viselo na teleskopu a pyrouš uskočil stranou, uvolnil
místo bojovníkovi za sebou. Ten přiskočil, neobtěžoval se hledáním vnitřní
kličky dveří a jednoduše sáhl dovnitř pro řidiče. Šedesátikilový obyvatel hrdé
obce Zvolen byl za hlavu rván z vozidla, u úst měl krvavé bubliny, nos ohnutý
ke straně a panenky se mu otáčely směrem vzhůru. Ucítil horkou moč, která
mu stékala po stehnech, a pak milosrdně omdlel.

Na druhé straně vozidla bojovníci navlečení do multicamových uniforem
nezaháleli. Sahulák se nestihl zamknout a tak přibíhající bojovník s číslem 19 na
vestě mohl prudce otevřít dveře na jeho straně. Stroboskopem oslněný
překupník vzápětí dostal od Krosse tvrdý úder otevřenou dlaní do brady. Ruce
držel před sebou a byl tuhý jak plastprkno. Kross ho okamžitě rval ven z vozu,
hrubé mozolnaté ruce skryté v tenkých kožených rukavicích pevně obemkly
Sahulákovu hlavu. Ten se nezmohl na nic, najednou ležel obličejem na asfaltu a
před očima se mu blýskalo. Kross se sklonil k němu, chtěl mu zaklenout krk,
jako už mnoha dobytkům předtím. Kolenní chrániče měl shrnuté na holeních.
Pravá noha mu ujela na mokrém asfaltu. Levé koleno se bleskově blížilo
k nechráněnému krku muže ležícího na zemi. Kross sám o sobě vážil dobrých
100 Kg, v balistické vestě a výstroji, včetně dvou zbraní, mu váha ukazovala
lehce přes 120 Kg. Čas zgumovatěl.

V tom samém okamžiku zastavovalo za Caravellou vozidlo celníků, dva mladí
muži v civilním oblečením, ale s nataženými kuklami se hrnuli ven, směrem ke
Cayennu. V rukou třímali služební čézety. Přes houstnoucí mlhu neviděli, co se
před nimi děje. Postavy kole Porsche spíše jen tušily, povely a křik zakuklenců
slyšeli dobře. Čelem k nim stál stárnoucí bojovník-instruktor Pirk. Dělal zadní
krytí, měl to za pár do civilu a nikam se už nehrnul. Rázným pokynem celníky
zastavil. Audi velitele jednotky zatím stálo před služební Octávií, velitel seděl ve
voze a čekal, jak se situace vyvine. Stejně tak řidič barvy. Ve zpětných
zrcátkách neviděli v podstatě nic.

Kross dopadl plnou vahou na překupníkův krk. Ozvalo se praskavé lupnutí,
Sahulák zachroptěl a zhadrovatěl. „Kurva, já ho zabil, já ho zabil“. Kross mluvile
potichu, ale zřetelně. Před očima se mu bleskově mihla jeho neradostná
budoucnost-postavení mimo službu, vyšetřování, soud, kriminál. „Kurva,
kurevská.“ Krycí střelec poulil oči a neříkal nic. Byl to mladý z II. Skupiny,
dneska vypichoval. Na vestě číslo 28. Bojovník, otevírající dveře nezaváhal.
„Hodíme ho dolu, musíme bleskem.“ Kross viděl svoje ruce a měl pocit, že mu
nepatří. Překulil Sahuláka na bok, pak do polosedu. Natáhl ho na sebe, přehodil
přes rameno. Svižně překročil svodidlo a udělal krok k bariéře. Od Caravelly
slyšel nadávky celníků, chtěli se zapojit do akce. Z větší dálky zněl VRZ doktorů,
SKPV se hnala na místo. U bariéry se zastavil, zaváhal. „Hoď ho tam, nebo na to
serem a zkusíme Tě z toho vykecat.“ Zavrtěl hlavou. Devetenáctka chytla
Sahulákovy nohy a společně překulili bezvládného muže přes bariéru. Tělo 65
metrů neslyšně plachtilo vzduchem, rozbilo se o břeh Berounky a sklouzlo do
líného proudu řeky.

Bordel, který vzápětí nastal, se dá jen těžko popsat.