Smutek

Duše celá zasněná
vnímala svůj vnitřní žal
byl silný jak vábení
hnal ji pořád dál a dál
až k hranici zapomnění
až k hranicím marné touhy
přeměnit, co měnit nelze -
život je jen dotek pouhý
duše to ví, srdce nelže...

Myšlenky jak kapky deště
rozběhnou se do dálky
míhají se pestré v trávě
rozsypané korálky
koulejí se, přesýpají
nakonec je země pije
ony to však nevnímají
čas jim tempem jiným plyne -

a po čase navrací se
do pekla i do nebe
některá pak cestou zhyne -
ta už duši nezebe...