Krátké příběhy ze života

Důvod se vždycky najde

Na základní školu chodil žák, který se dobře učil. Měl samé jedničky a pověst šprta. Když začal nový školní rok, propadl se do třídy, do které chodil, o rok starší výrostek. Ten výrostek se vždycky bavil tím, že šikanoval slabší žáky, zejména ty, kteří měli lepší známky než on a už od prvního dne si svého nového spolužáka – šprta vyhlédl a hned druhý den se rozhodl, že ho ztluče. Počkal si na něj v jedné uličce, kudy chodil domů a zastoupil mu cestu. Nikdy však nechtěl bít spolužáky jen tak, vždy pro to musel mít nějaký důvod. ,,Máš hnusný kulatý brejle, šprte, za to teď dostaneš nakládačku!“ řekl a svého spolužáka ošklivě zbil. Druhý den se situace opakovala. Třetí den už ten byl ten žák, který měl samé jedničky, tak vyděšený, že si raději brýle vůbec nebral. I tentokrát mu výrostek zastoupil cestu, uvědomil si však, že jeho oběť nemá brýle. ,,Jak to, že nenosíš brýle, když seš bez nich skoro slepej? Tohle tě naučí je nosit!“ řekl a svého spolužáka opět ztloukl.

Na plese

V zimě se v jedné vesnici konal tradiční hasičský ples. Zábava byla v plném proudu, kapela hezky hrála a lidé se bavili a tancovali. Byla už půlnoc a jedna mladá dívka stále seděla u stolu a ani jednou si s nikým nezatančila. Přisedla si k ní její nejlepší kamarádka, která naopak tančila skoro celý ples. ,,Proč tady pořád sedíš a koukáš?“ zeptala se jí. ,,Ještě žádný kluk mě na tomhle plese nepožádal o tanec,“ odpověděla a smutně si povzdechla. ,,Ani jeden.“ ,,Na  minulém plese tě o tanec žádali, ale tys je všechny odmítla. Třeba si myslí, že s nimi tancovat nechceš.“ „Taky že nechci! Ale chtěla bych, aby mě o tanec požádali.“

Pomozte jí!

Za bílého dne, přímo uprostřed velkého náměstí, se pohádal manželský pár. Muž byl velmi opilý a velmi agresivní. ,,Kdes byla?“ zakřičel muž na svou ženu. ,,Na protialkoholní léčebně. Mluvila jsem s tvým praktickým lékařem. Měl by ses léčit, to tvoje pití je už neúnosné.“ „Ty lžes!  Bylas s jiným chlapem, co, ty děvko!“ křičel na ní muž a zmocnil se jej záchvat vzteku. Uhodil svou manželku do tváře a ta upadla na zem. Poté do ní začal kopat. ,,Pomoc! Pomozte mi někdo!“ křičela zoufalá žena. Přes náměstí šlo ten den mnoho lidí, nikdo však ubohé ženě nepomohl. Lidé chodili okolo. Mohli jí pomoci. Ale nepomohli. Nic neviděli, ani neslyšeli. Nebo nechtěli vidět, ani slyšet. Žena pod kopanci svého opilého muže zemřela.

Slavný sportovec

Ambicióznímu sportovnímu novináři se podařilo domluvit si rozhovor v uznávané kavárně s jedním světoznámým velice úspěšným vrcholovým sportovcem. Novinář čekal, že ten sportovec bude velice namyšlený a bude se na něj dívat skrz prsty. Rozhovor se ale naopak nesl ve velice přátelském duchu, i když byl často přerušován telefonáty a fanoušky, kteří po sportovci chtěli podpis. ,,Hodně obyčejných lidí by chtělo žít jako vy. Jste úspěšný sportovec, máte spoustu peněz, hodně cestujete, máte za přítelkyni Miss World, předtím jste rovněž chodil s několika Miss a modelkami…“ ,,Není co závidět,“ přerušil novináře slavný sportovec. ,,To, co říkáte, je pravda, ale není to tak skvělé, jak by se mohlo zdát.“ ,,Jako vrcholový sportovec pořád dřu. Každý den o rána do večera trénuju a dodržuju životosprávu. Všichni vidí jen to hezké, ty úspěchy, ale ne tu dřinu kolem toho. Mám sice hodně peněz, ale víc kávy než vy stejně nevypiju. Kamkoli jdu, všude mě pronásledují fanoušci a novináři, nemám téměř žádné soukromí. Se svou přítelkyní se moc často nevidím. A všechny tyhle Miss.. žádná z nich mi třeba nikdy neuvařila mou oblíbenou svíčkovou. Závidím všem těm obyčejným lidem, kteří žijí doma a mají svůj klid.“