Vytrhnout sám si vlas

abych zahnal vnitřní hlas potřeby,

poslouchat, mluvit, vyžadovat a zaplňovat,

MÍSTA,

která prý jsou prázdná,

a že je každý (asi) zná,

jsou ve snech, každém dni a hrají se mnou hry,

-          Prý pocit viny,

-          Prý pocit prázdna,

-          Prý deprese i hazard,

teď zjišťuji ten bazar,

odložených posluchačů, mluvčích, vyžadovačů a zaplňovačů – stala se z nich parta, řada i fronta. Co čeká na spásu – a pořád mají ten vlas, nevytrhli si ho a mají i prázdnou kapsu,

 

TO ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK co je naplní,

TO ČEKÁNÍ NA UZDRAVENÍ,

TO ČEKÁNÍ NA ZAHNÁNÍ toho místa,

MÍSTA, MÍSTA všech MÍST, prý zmizí jako vyplněním KVÍZU ale je to jen opuštění, vylétnutí ptáků z hnízd, víc není třeba, třeba je TRHNOUT

 

TEN VLAS

 

náš splín, náš hlas, naše poslání, naše HRÁZ dokazování skutků a činů, nánosů DOKONALOSTÍ na milión hřibů a že prý stačí trhnout a vzít si, SNÍT a proměnit si sny v REALITU,

 

TRHNOUT TY LŽI

 

životní poslání, cíle a hry?

 

očekávání a předem do kolébek cest zadávání LHANÍ jen pěšiny pro to aby život se stal naší daní,

 

DANÍ SMUTKU, daní toho že prázdné místo nemá plod, ale hnusnou slupku

---