Monika

Moniku jsem poznal přes Písmák. Má tu kamarádku a její přítel jí vyhodil jednoho dne i se psem na ulici. Jen tak.  Je vysokoškolačka a úžasná tanečnice.  Mám slabost pro úžasný tanečnice a v tu chvíli jsem měl i prázdný ateliér, kam jsem jí skoro zadarmo nastěhoval.

---------------------------------------------------------------

Pak mě jednoho dne pozvala do Hells Bells. Už u mě nebydlela, ale prý mi chtěla poděkovat. Přišel jsem v bílém triku Nike a objednal jsem si trapistické pivo Rochefort. Dorazila asi za půl hodiny s obrazem hauster tlustého střeva, který mi namalovala, a s chlapem. Chlap byl hubenej, mlčel a pil se mnou pivo. Docela se mi zamlouval. Přátelé mých kamarádek se mi nikdy nezamlouvají. Zajímavý poznatek je, že když si chodíte pro pivo s obrazem tlustého střeva pod paží, tak zapadnete báječně i mezi punkery a nikoho neiritujete. Tlusté střevo! Fakt.

------------------------------------------------------------------

Teď volala, že by se ráda viděla a má pro mě lahev vína. Říkám, že jdu na pivo s jedním profesorem a jediná šance je, přidat se k nám.

Jde. Je úžasná, okouzlující, mladá a veselá. Profesor je nadšen a já taky.

Pak chce ke mně do bytu. Pijeme víno, co přinesla,  a ona tančí. Vlní se nádherně a smyslně. Má úžasný boky a dokonalá taneční gesta. Fotím jí. Udělal jsem asi 50 fotek a stejně se mi to zdá málo.

V jednu chvíli se zastaví a řekne, že má pro mě nabídku. V tom momentu netuším, jak zásadní. Buď budeme pořád jen kamarádi nebo ji můžu 5 minut masírovat, ale pak už se nikdy neuvidíme. Nějak si nedovedu představit, že bych zvolil variantu kamaradi. A pak, moje masáže...

"Masírovat jako na zádech?"

"Vole! Kdekoliv. Pořád chceš záda?"

"Můžu hrudník?"

Usměje se. Vytahuje mobil, nastavuje minutku a říká: "Good luck, mně osobně to trvá dýl než 5 minut, abych se udělala."

Je vidět, že se jí to líbí. Má roztažené paže, jak ukřižovaná a v rukách svírá křečovitě deku. Jemně hladím báječně citlivé bradavky. Zvoní minutka. Přidává mí 3 minuty. To už masíruju i dole. Je tam neskutečná. Božská. Vzrušená. Konec.

Oblíká se, říká sbohem. Pak mi ještě chvíli brečí v náruči. Prý chceme všichni jen její tělo a ne duši. Blekotám něco, že si pamatuju téma její bakalářky a její pes se jmenuje nějak od A.

Odchází a už jí nikdy nevidím...

8 minut.