Vývoj pornografie (doplňte můj případný vědomostní deficit)

Na začátku je asi dobré zmínit, že záležitostmi kolem toho, co bylo původně nejspíš rozmnožovacím pudem, ztvárňováním tohoto tématického okruhu a určováním, co je normální a co je za už hranou, se lidé zabývali už od krále klacka (možná i proto ten Král Klacek).

Značným omezením pro rozšíření pornografie do každé domácnosti byla po celá tisíciletí nedokonalá technická výbava a vliv náboženství. Ta pornografie, jak ji známe dnes, se tedy začala rozmáhat až se zjednodušením výroby fotografie, nástupem filmu a hlavně díky postupující sekularizaci společnosti.

První zachovaný snímek, který zachytil koitus, pak pochází snad ještě z éry němého filmu. Materiály s podobným obsahem však byly až do šedesátých let spíš jen podpultovým zbožím. Promítání podobných snímků se omezovalo na místa kam „slušný člověk“ nechodil.

Zlatá šedesátá však znamenala velké změny v dosud sešněrované společnosti a do speciálních kin začalo proudit stále více zájemců. Definitivní zvrat nastal začátkem let sedmdesátých. Tehdy se proslavil snímek Hluboké hrdlo. Proč se proslavil zrovna tenhle film vlastně nikdo pořádně neví. Herečka nebyla žádná krasavice a na plátně se nedělo nic moc jiného než v jiných „lepších“ pornofilmech z této doby. Film však z oné ženy vytvořil patrně první skutečnou pornohvězdu v historii. Svůj zájem o porno, respektive vůbec to, že souloží, najednou neskrývali ani oni „slušní lidé“ střední třídy. Pornobranže začala vydělávat miliardy a obohatila dějiny o jméno Larry Flynt.

Pornočasopisy šly na dračku a pornosály byly nacpané. Jako zajímavost musím uvést, že Linda Lovelace, ona herečka z Hlubokého hrdla, měla po letech prohlašovat, že byla k natáčení filmu donucena a jednalo se o „znásilnění“.

V osmdesátých letech začal zájem o kina upadat. Mohlo za to rozšíření zařízení zvaného videopřehrávač. Místo majitelů kin začali na pornu vydělávat půjčovny videokazet.

Bylo vlastně celkem logické, že většina lidí chce své choutky uspokojit raději v soukromí a než za dohledu. Pornografie se v té době masově šířila přes oceán a řada pamětníků u nás má porno dodnes spojeno s výkřiky: „Ja, ja!“

Zhruba koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let byla „stará, dobrá“ porna patrně na vrcholu. Společnosti natáčely vysokonákladová díla, která se často zápletkou i výpravou vyrovnala běžné produkci. Z té doby má řada lidí dodnes zafixovanou pornohvězdu jako odbarvenou, osolárkovanou, perfektně depilovanou a vždy poodhalenou dámu, která neváhá využívat výdobytky plastické chirurgie. Jistou divu „jménem“ Lolo Ferrari stály nakonec medicimbaly život.

Každopádně pornoprůmysl zasáhl dospívající generaci opravdu pořádně a lidé nejen začali se sexem sami dost experimentovat a zavádět do  ložnic, aut  i výtahů věci, o jejichž existenci by bez porna možná ani netušili, ale začali podle „sexy“ pornohvězd i upravovat svůj vzhled. Porno tedy poznamenalo nejen náš sexuální apetit, ať už přímo, nebo přeneseně (protože i ten, kdo péčko nikdy neviděl, se mu nevyhnul díky vlivu porna na společnost jako celek), ale posunulo i naše vnímání estetična.

Jak šel s pornem čas, jeho konzumenti se začínali nudit a s jídlem rostla chuť, pronikaly do sexuální mainstreamu péčka stále větší bizarnosti. I dnes platí, že legálně se sehnat nedá porno s dětmi a i na porno se zvířaty je většinově nahlíženo jako na odpornost, jinak se však začalo pomalu rozmáhat pomalu „vše“, co předtím bylo k mání spíš jen na velmi speciální objednávku a pořizováno ve sklepní produkci.

S koncem devadesátých pomalu končila i doba velkého porna. Opět byla na vině technologie, tentokrát se jmenovala internet. S érou internetu a zrychlování všeho se běžnému konzumentovi porna přestalo chtít koukat na stále stejné tváře, stejně tak začalo být zbytečné tvořit vysokonákladové filmy. Běžný návštěvník pornostránky zde stráví na jednu návštěvu průměrně jen pár minut. Trendy porna během poslední dekády vedou k amatérizaci. Dnes už většina herců a hereček na porno závratné sumy nevydělává. Mnoho lidí je ochotno vystavit se na kameru za směšný poplatek a někdy i zadarmo. Obsah scének na pornostránkách je velmi pestrý, ale naklání se k zálibě v bizarnostech a nasilí. Běžný standard je poplácávání až bití, plivání na genitálie, ejakuace do obličeje, ponižování na veřejnosti, transexuálové, dávení penisem a zasunování nadměrných předmětů do všech otvorů. „Objevem“ posledního desetiletí pak mokrý orgazmus. Aktérky pornofilmů dnes už nejsou ani tak dokonale „vytuněné“ blondýny z devadesátek, ale spíš musí být ochotny vydržet věci na hranici a možná až za hranicí fyzických možností, aby se svou prací dlouhodoběji uživily.

Myslím, že není daleko doba, kdy po nebo dokonce přímo při podobném „sexíku“ před kamerou někdo umře na vnitřní krvácení. Pak se možná nad dnešní produkcí pár lidí zamyslí, stejně jako smrt Lolo vedla k úvahám nad etikou v oblasti plastické chirurgie.

Zároveň je celkem logické, že mnohý nešťastník, který se postupně dopracuje k tomu, že běžně „konzumuje“ erotiku založenou na násilí a ponižování, se při běžném sexu s někým, kdo není silný masochista, bude mít stále větší problém s uspokojením.

Závislost na pornu je také stále více probíraným fenoménem.