letos

pro slovo

p.s

ani letos ještě nemůžu

příjít na hranici města

tolik se snažím

rozmotat tramvajím

pulsující klubko

 

doprostřed, kde vyjde labyrint

se kdysi patřilo zvonit na srdce

 

v noci se mi zdají koťata

jak prchají v hebkých houfech

ze dveří obou katedrál

ve dnech stavím jejich tlapkám

vlídný chodníky

 

se všemi pak mluvím o hebkosti

oni ale dál nehybně zdobí zdejší mosty

 

:vysklívání hodin:

 

doba cos odešel

je jen vrstva v padání bílých hvězd

mám plné oči písku

nedalo se snést

jak dlouho barví řeku

 

---