Příliš pozdě k ránu

Příliš pozdě ráno...

Pět ráno, kosmická loď se pořád vlní vesmírem, 

Pase se v blízké galaxii na rozházených hvězdách,

A zvukové vlny nepřetrhnou proud podbarvený duněním basů, 

Ztuhlá, 

Při?ůstá k sedačce na nekončící party. 

Spánek mě chytil do vln nevědomí,

Na okamžik

A potom neony.

Neony do temného rána a první tramvaje klepou do kovových kolejí,

Beaty a kvílejíní,

Užaslá pluji dál,

A na baru cinká sklo,

A dívka rozezvoní svoje náušnice, když se sklání nad zrcadlo, 

aby sjela mléčnou dráhu