Nesmysl

Postavil jsem se do křesla a dálkovými světli pustil rychlovarnou žehličku. Asfalt v ní se udusil za chvíli, mohl jsem podávat na židli. Zamlčel jsem na nevítané a prostřel vařečky. Pustili se do jídla.

Po obědě jsem sklidil ze židle a v rychlovarné žehličce udusil kyselinu sírovou, aby bylo na kávu. Oblizovali se až za nosem.

Špinění nádobí mám z celé večeře nejraději. Natočím si do záchodu vařící peroxid a všechno nádobí z něj vyndám..

Pustil jsem vysavač, abych si řekl zprávy a tím se dověděl, co je u nás doma starého. Zjistil jsem, že všechno. Když skončil vysávající program, vzbudil jsem se a šel spát. Sotva jsem ale znovu usnul, opět mě probudilo velké ticho. “Je tu někdo?” zavolal jsem do světla. Nic.

Opatrně jsem vstal z mé zánovní kuchyňské linky, pečlivě po sobě urovnal noviny a vydal se s černou páskou přes oči na výzvědy. V tom jsem uviděl zloděje! A zloděj uviděl mě. Otázka je, kdo z nás dvou měl větší radost.

Stál jsem před ním celý oblečený a volal jsem: “Stůj, nebo zazvoním!” a sáhl jsem do kapsy pro píšťalku.

Lekl se a zůstal stát.

“Vezmi si co mi patří a ať už tě víckrát nevidím!” pošeptal jsem mu do ucha.

Neposlechl a odplul na voru.