jaro/valkýra

 

pouhé vědomí dálky

v nekonečném rozdílu mezi skrytým

kde se stébla rozlila  až za nedaleký sen

vrací do ran horkost

přetnutého doznívání

 

má bílá jabloňová nemoc

/absence závojů a přeživších jader hnízd/

svým čarám vyčetla:

především sněžení

do načatých a nekonečných míst

 

obsáhlé vteřiny zadřené do pole

polohy brázd  na letech hran

ze kterých není kam vracet se

jen milost tu prochází

napříč vertikálou

 

sušená švestka a trnka

nespatřený vltavín horizontu

dobývá střídmou průsvitnost

a tíhne k zapadání

 

 

---