Švestky 4.

 

 

Kamila vylezla ze spacáku pořádně naštvaná. Vykoukla z okna. Opičák zrovna manžu plácal po rameni.

„No jo, dva blbci. Ti si zákonitě musí rozumět,“ povzdechla k vnitřní bohyni a sledovala, jak panstvo pomalu mizí v mlze.

„Buzerování si od něj nenechávej líbit,“ ozvala se bohyně. „Je to prostě sexistický prase, co myslí, že když jseš ženská, tak jsi od toho, abys celý dny vyvařovala a ještě těm pitomcům asi i žehlila trencle, zatímco oni se budou někde chvilku poflakovat  a pak dřepět za návsí v putice... Nasrat! Nechce hranolky, dostane špagety a vymalováno.“

Kamila dala jako vždy bohyni za pravdu. Vzpomněla si, že mezi cennostmi, které včera zachraňovala, byl i tablet. Ještě, že neodjela bez něj! Dopoledne parádně utíkalo, když klábosila s holkama na Fejsu. Nahrála i dost bodů, aby do virtuálního akvárka konečně pořídila mořskou pannu. Vybrala tu nejhezčí v oblíbeném fialovém odstínu a znovu si vybavila Jindrovu svatební kravatu. Přemýšlela, jestli by ta barva šla k očím i jejímu Esesáčkovi. Přeci jen je to odstín dost studený a on vypadá spíš na letní typ... chtělo by to zelenkavou! Fantazie o vdavkách ji napružila, a tak si šla přivonět k jeho spacáku a oblečení. Byla spokojená. Zjistila totiž, že určitě používá voňavku. Pak posmutněla; kdoví kdy bude mít možnost cítit ji přímo na něm.

 

 „Ach. Ten debilní Jindřich má šestý smysl mě ještě ke všemu pokaždý vzbudil v nejlepším. Mně se ani ten sen snad nikdy nedozdá do konce. Toho konce! Chápeš?“

„Samozřejmě. Půjč si Esesáčkovy boxerky, představuj si, že je má na sobě a švihej do koupelny. Orgasmus ti uvolní čakry!“

„Výborný nápad, vezmu si s sebou i tablet a najdu jeho profil mezi Pavlovejma kamarádama.“

Na okamžik Kamilu zarazila další myšlenka. Napadlo ji, že na fotkách může třeba být s přítelkyní.

„Ale tak co, prostě se zaměříš jen na něj a tu pindu kdyžtak odfiltuješ,“ poradila moudře bohyně. Kamila mezitím vytáhla z Esesákova batohu boxerky, které vypadaly použitě.

 

 

Když ve dvě hodiny vrazili muži do dveří, naservírovala špagety.

„Nechcete to někdo ještě trochu přihřát v mikrovlnce? Doma bych vám uvařila třeba svíčkovou, ale tady v těch polních podmínkách, kde to s tím sporákem ještě z minulýho století neumím...“ usmívala se na všechny omluvně. Jindra protočil panenky.

„To je v pořádku, Kamilko, s tím si nedělej hlavu. Já sežeru úplně všechno,“ utěšoval Opičák.

„Ve tvém případě tomu věřím, slovo sežeru by sedělo,“ rejpla si vnitřní bohyně. Kamila mu nasypala do talíře i špagety, co se přichytily na dně a plánovala je jít vyškrábat do záchodu. Ušetřila si tak cestu a začala vyzvídat:

 

„Zjistili jste něco? Našli jste někoho? Tváříte se celkem spokojeně. Vyprávějte.“

 

Pavel, kterému mezitím kečup vytvořil na obličeji obrázek atomového hřibu, zvedl zrak od talíře.

„Rozhodli jsme se nejdřív prohlédnout zdejší chatovou oblast, jestli jsou objekty řádně zajištěny a zda náhodou nenajdeme známky po vloupání. Zjistili jsme několik polorozpadlých budov, které by mohly sloužit jako kutloch pro bezďáky, nebo jinou verbež. V jedné byla dokonce matrace s dekama. Tak jsme ji poch... polili.“

„Hlavně jí pověz o tom chlapovi!“ skočil mu do řeči Opičák.

„U jedné z chatek se poflakoval takovej špinavej, zanedbanej dědek. V ruce držel lahváče, od pohledu zevl. Hned jsme na něj došlápli, co tam dělá. On na to, že je prej majitel, a to jak je zasranej, vysvětloval tím, že chystá zahrádku na zimu. Tak mu říkám, to ti můžu věřit a taky nemusím. Nadiktuj jméno a rodný číslo, ať si tě prověříme. Dědek nejdřív, že nám nic nedá, že nejsme ve službě. Dělal ramena. Přitom kdybych mu tam jednu vrazil, tak šel rovnou do penálu. Pak mu ale Milan řekl, že hledáme ve vlastním volným čase parchanta, co znásilňuje malý holčičky. Pak otočil. Řekl, že jsme fakt frajeři a vytáhl občanku...“

„Kdepak Esesáček, to je hlavička, ten se neztratí, ani kdyby nebyl takový krasavec,“ povzdechla bohyně.

Pavel mezitím úsměvem rozšířil rudý obraz atomového hřibu na své čelisti.

„Potom jsme potkali takovýho negra, jak táhne káru narvanou šrotem. Černej, že se kolem něj setmělo. Zloděj to byl určitě, to jsou tihle všichni, ale jestli zrovna chatař... každopádně jsem mu káru prohledal, a když se vztekal, trochu ho i proplesk. Nic zajímavýho jsem sice neobjevil, ač jsem čekal aspoň poklop od kanálu, ale i tak... šupák jeden...  Milana napadlo sundat mu kola. Tak jsme je odmontovali...“

„To byla dobrá prča, jak vejral. Milan má vždycky skvělý nápady,“ chechtal se Opičák, a špagety padaly všude. Vnitřní bohyně si neodpustila pár poznámek o ZOO, Kamila mu podala ubrousek.

„Hádám, že jste navštívili i místní hospůdku,“ zeptala se a zadívala na Jindřicha.

„To jsme museli, Kamilo. Putyka je místo, kde se můžeš dovědět úplně nejvíc. Dali jsme samozřejmě i pivko, přece tam nebudem posedávat u sodovky.“

 

Mezitím se od stolu zvedl Milan. Nesl talíř pod pasem, aby nikdo neviděl jeho erekci. Zamířil k dřezu, kde talíř zanechal a vzal drátěnku. Pak stočil krok směrem k záchodu.

Kečup na Pavlově tváři mu celou dobu evokoval krev. Skoro nevnímal, co jí, když ho měl takhle před očima. Znovu si vybavil, jak rozkošně dnes mlátil cigoše a nadával tomu dědkovi. Při představě, jak mu Pavel říká: „Milane, ty zasranej zmrde, budeš mi olizovat boty,“ si něžně hladil penis drátěnkou až do doby, kdy miliony spermií začaly putovat rourou k jímce.

 

Kamila mezitím vyslechla i zbytek příběhu honby za zlodějem. Dozvěděla se, jak i v hospodě jim bylo trapné přiznat, že hledají jen nějakého zlodějíčka. Místním nakukali, že se ve zdejších lesích může ukrývat nebezpečný zločinec. Od štamgastů sklidili obdiv a dostali pozvání na večer s tím, že jim za jejich neplacenou činnost nad rámec pracovní doby zaplatí pár piveček a večeři. 

---