Jaro

Můj první básnický pokus, snad se bude líbit.

Navzdory mysli mé,

sedím zas u počítače,

sedím, napůl v sedě, napůl v kleče,

oči zamhouřit ne a ne.

 

Přemýšlím, věřte nebo ne,

o lásce promarněné.

Přemýšlím o lásce kouzelné,

snad mě již brzy znovu zastihne.

 

Srdcem básníka žal zmítá,

za okny jarní noc,

příroda všechna jaro vítá,

jaro přichází na pomoc!

 

S hlavou těžkou ulehám v lože,

ležím, napůl v leže, napůl v sedě,

Oči zamhouřit ne a ne.

Snad verše psát básníku napomůže

a ke spánku ho rychle zmůže.

 

Pominuly již svátky velikonoční,

již blíží se hodina půlnoční,

a básník opět k mysli se obrací,

přemýšlí nad Velikonoci.

 

Žádná škola, krásný to čas,

pomyslí si každý z vás,

však pro mne byl to bohužel zas

téměř promarněný čas.

 

Jak přál bych si jít jen tak ven,

však bez lásky či přátel, osamocen

jsem jen ve společnosti své,

já – můj přítel, jak komické!

.

.

.

Již je den, již je den,

básník v sluneční svit zahalen.

 

Jaro! Krásné to jarní ráno,

naději ve mne vzbouzí,

že to, co nebylo mi zatím přáno.

již nebudou jen mé touhy.

---