hvězda

 

dokud je vesmír nekonečný

jeho střed leží všude

jen že si nikdy neumím vybrat

z vždy předem určených kroků

barevně vysvětlených

papírovému průvodci

slovo bůh mě rozčílí

studánka uvede do rozpaků

nakonec si vzpomenu,  že ještě věřím modřínu

modrý dřevo

snad protože v noci svítí do okna

rozechvělým neonovým nápisem SPLENDID

a vydávám se jej na konec uctívat

spolu s podvědomým kolektivem 

do márnice se zarostlým kristem

zatím co noc

v pátém cípu své vzdálené obory

je tikající časovaná tramvaj

vyhynulá v zastávce č.11  ordovik

doplňuji poslední nádoby s opukou

do stěny srdce zkamenělého golema

dýchám do krmelce pro křídovou zvěř

abych se rozhořela

po zakopaném pokladu

dřív než nás smaže zítřejší předpověď

dřív než tomu neuvěřím

ochočená jdu svou křižovatku po špičkách

mezi pásovinou paprsků

váhat o podstatě obchůzky

 

 

 

 

 

 

 

---